23 C 306/2024-24 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 15. 3. 2024 domáhala na žalovaném úhrady částky 25 049 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se , adresa, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne , datum, prostřednictvím internetových stránek předchůdkyně žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly ve prospěch bankovního účtu žalovaného převedeny peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný spolu se smluvním úrokem ve výši 4 009 Kč zavázal předchůdkyni žalobkyně vrátit a uhradit nejpozději do 25. 8. 2023. Žalovaný však předchůdkyni žalobkyně ani přes opakované písemné výzvy ničeho nevrátil ani neuhradil. V neposlední řadě pak žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 uzavřené mezi ní a předchůdkyní žalobkyně.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Z provedených důkazů učinil soud následující dílčí skutkové závěry.4. Z výpisu z obchodního rejstříku pro žalobkyni a ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou ke dni 26. 12. 2022 (dostupného na https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB33.SUBJECTS_COUNTS_DETAIL?p_lang=cz&p_DATUM=26.12.2022&p_ses_idx=339) soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně je společnost s ručením omezeným, která ke dni 26. 12. 2022 disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.5. Z elektronických dokumentů nadepsaných „Smlouva o úvěru č. , číslo, “, „Smlouva o úvěru č. , číslo, “, „Smlouva o úvěru č. , číslo, “, soud zjistil, že byl vypracován písemný návrh dohod (mimo jiné) o dočasném poskytnutí peněžních prostředků v souhrnné výši 25 000 Kč předchůdkyní žalobkyně žalovanému, které měl žalovaný předchůdkyni žalobkyně do 25. 1. 2023 vrátit a navíc předchůdkyni žalobkyně uhradit peněžní prostředky v souhrnné výši 6 460 Kč.6. Z elektronických dokumentů nadepsaných „Výpis z běžného účtu“ a „Výpis – detail“, soud zjistil, že v době od 26. 12. 2022 do 8. 1. 2023 předchůdkyně žalobkyně převedla ve prospěch bankovního účtu žalovaného peněžní prostředky v souhrnné výši 20 000 Kč. Soud rovněž zjistil, že dne 30. 10. 2022 převedl žalovaný ve prospěch bankovního účtu předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky ve výši 0,01 Kč.7. Z elektronického dokumentu nadepsaného „Dílčí smlouva o postoupení pohledávek“ včetně jeho příloh, z elektronického dokumentu nadepsaného „Věc: Oznámení o postoupení pohledávky“, z elektronického dokumentu nadepsaného „Výzva k úhradě před podáním žaloby“ a z elektronického dokumentu nadepsaného „Podací lístek – DopisOnline“ a z listiny nadepsané, soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně před podáním žaloby dohodly na převedení práva domáhat se úhrady žalobou projednávaného nároku z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž písemné oznámení o této skutečnosti bylo předchůdkyní žalobkyně dodáno do jeho dispoziční sféry dne 19. 1. 2024, a to společně s výzvou k úhradě žalobou vzneseného nároku do tří dnů.8. Z dalších důkazů soud nezjistil skutečnosti významné v projednávané věci.9. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.10. Z předložených důkazů však soud nezjistil, že by mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě o žalobkyní tvrzeném obsahu, jakož i že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením jí tvrzené dohody či poskytnutím peněžních prostředků žalovanému jakýmkoliv způsobem zkoumala zejména schopnost žalovaného jemu poskytnuté peněžní prostředky včetně úhrady dalších peněžních prostředků v tvrzeném dohodnutém termínu vrátit a uhradit.11. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.12. Podle § 551 o. z. platí, že o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.13. Podle § 1746 odst. 1 o. z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.14. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.15. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.16. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.17. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.21. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.22. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.24. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.25. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že ačkoliv byly vypracovány písemné návrhy smluv o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., které byly zároveň návrhy smluv o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde předchůdkyně žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.), v řízení však nebyla, vzdor zákonné povinnosti žalobkyně, prokázána vůle žalovaného uzavřít s žalobkyní jí tvrzené smlouvy, resp. vůle žalovaného návrhy žalobkyně na uzavření jí tvrzených smluv akceptovat. Stejně tak nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením tvrzených smluv zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to ačkoliv k tomu byla v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna.26. Na vůli žalovaného uzavřít s předch