23 C 77/2024-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 4 136 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených cen koncových zařízení, jakož i dalších sjednaných služeb.2. Z provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.3. Žalobkyně a žalovaný se dne , datum, písemně dohodli, kdy za nedílnou součást předmětné dohody byly rovněž označeny „Všeobecné podmínky“, (dále jen „obchodní podmínky“), a ceník, že žalobkyně bude od 2. 4. 2020 po předem nespecifikovanou dobu poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a související služby a žalovaný za ně bude řádně a včas (do 22 kalendářních dnů od konce příslušného zúčtovacího období) platit v souladu s ceníkem žalobkyní vyúčtovanou cenu. V rámci žalobkyní poskytovaných služeb byly i tzv. další doplňkové služby zahrnující např. služby označené jako , Anonymizováno, či , Anonymizováno, , (dále společně jako „další doplňkové služby“). Součástí této dohody bylo také ujednání o odevzdání zařízení set-top-box a základní modem, (dále společně jen „koncová zařízení“), včetně závazku žalobkyně, že umožní, aby koncová zařízení žalovanému patřila, kdy naproti tomu se žalovaný zavázal koncová zařízení převzít a zaplatit za každé z těchto zařízení žalobkyni cenu 2 352 Kč, a to po částce 49 Kč měsíčně. Předmětná koncová zařízení byla žalovanému předána a on si je převzal. Pro případ porušení povinnosti žalovaného hradit řádně a včas sjednané ceny za žalobkyní poskytnutá plnění byla mezi žalobkyní a žalovaným ujednána možnost ukončení předmětné dohody ze strany žalobkyně, jakož i možnost požadovat úhradu cen koncových zařízení v celém rozsahu. Nejpozději do 30. 11. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě částky 59 Kč za každou z žalobkyní poskytnutých dalších doplňkových služeb, a to za zúčtovací období od 8. 10. 2020 do 7. 11. 2020. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného nejpozději do 30. 11. 2020 k úhradě částky ve výši 98 Kč jako souhrnu dílčích cen za koncová zařízení, a to za zúčtovací období od 8. 10. 2020 do 7. 11. 2020. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného nejpozději do 30. 12. 2020 k úhradě částky ve výši 98 Kč jako souhrnu dílčích cen za koncová zařízení, a to za zúčtovací období od 8. 11. 2020 do 7. 12. 2020. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného nejpozději do 1. 2. 2021 k úhradě částky ve výši 98 Kč jako souhrnu dílčích cen za koncová zařízení, a to za zúčtovací období od 8. 12. 2020 do 7. 1. 2021. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného nejpozději do 2. 3. 2021 k úhradě částky ve výši 98 Kč jako souhrnu dílčích cen za koncová zařízení, a to za zúčtovací období od 8. 1. 2021 do 7. 2. 2021. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného nejpozději do 30. 3. 2021 k úhradě částky ve výši 98 Kč jako souhrnu dílčích cen za koncová zařízení, a to za zúčtovací období od 8. 2. 2021 do 7. 3. 2021. S ohledem na skutečnost, že výše uvedené ceny nebyly žalovaným žalobkyni uhrazeny, žalobkyně ke dni 12. 1. 2021 předmětnou dohodu s žalovaným ukončila a následně žalovaného vyjma již uvedených cen vyzvala k úhradě souhrnu zbývajících dosud neuhrazených cen za koncová zařízení ve výši 3 528 Kč, a to do 30. 3. 2021. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný žalobkyni na žalobou vznesené nároky cokoliv uhradil.Po právní stránce soud postupoval podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1751 o. z.,lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1931 o. z. platí, že bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlený odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1998 o. z. lze závazek lze vypovědět, ujednajíli si to strany nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2079 odst. 1 o. z. platí, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.4. Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona o elektronických komunikacích, neboť žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky sice podléhají zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, a tedy přezkumu Českého telekomunikačního úřadu, který na základě § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé, avšak pokud jde další doplňkové služby, nejedná se o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu shora citovaného zákona, nýbrž o poskytování digitálního obsahu, tedy smlouvu nepojmenovanou (§ 1746 odst. 2 o. z.), kdy z ní plynoucí žalobou vznesený nárok podléhá přezkumu v civilním soudnictví. Obdobný závěr je třeba učinit i ohledně neuhrazených kupních cen koncových zařízení, kdy již s ohledem na samotnou definici „elektronické komunikace“ není pochyb o tom, že se jedná o věci spadající do pravomoci civilních soudů. S ohledem na výše uvedené soud proto uzavřel, že má pravomoc ve věci rozhodnout.5. Účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvy obsahující několik dílčích smluvních typů, kterými byly jak smlouva kupní (§ 2079 a násl. o. z.), tak smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací a služeb souvisejících včetně již zmiňované smlouvy nepojmenované (§ 1746 odst. 2 o. z.). Žalobkyni na základě těchto smluv vznikla povinnost poskytovat žalovanému služby elektronické komunikace a další doplňkové služby, jakož i odevzdat žalovanému koncová zařízení a umožnit mu tak převedení vlastnictví k těmto zařízením. Žalovanému naproti tomu vznikla povinnost řádně, včas a za smlouvami stanovených podmínek uhradit žalobkyni za mu poskytnutá plnění sjednanou cenu, jakož i koncová zařízení převzít a zaplatit za ně sjednané kupní ceny. Pro případ porušení předmětných povinností žalovaného byla mezi účastníky sjednána možnost výpovědi shora specifikovaných smluv ze strany žalobkyně a z ní plynoucí možnost žalobkyně požadovat úhradu celých kupních cen koncových zařízení. Z citované právní úpravy a závěru o skutkovém stavu vyplývá, že ačkoliv žalobkyně všechny svoje výše uvedené povinnosti splnila, žalovaný svoji povinnost uhradit žalobkyni mu poskytnuté služby a kupní ceny koncových zařízení ve výši a lhůtě splatnosti, jak je v podrobnostech uvedeno shora, nesplnil. V důsledku porušení těchto povinností byly účastníky uzavřené smlouvy žalobkyní vypovězeny (§ 1998 o. z.) a v souladu se smluvním ujednáním účastníků byl žalovaný vyzván k úhradě zbývající části kupních cen za koncová zařízení v souhrnné výši 3 528 Kč se splatností do 30. 3. 2021 (§ 1931 o. z., 1958 odst. 2 o. z.). Ani tuto svoji povinnost však žalovaný nesplnil. Na základě všech shora uvedených skutečností tak soud zavázal žalovaného k úhradě žalobkyní poskytnutých služeb a kupních cen zařízení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, svým rozhodnutím, a to včetně úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně, v souladu s návrhem žalobkyně, z částky 4 136 Kč od 31. 3. 2021 do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlá