42 C 10/2024-23 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 18 800 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, a na ní navazující jednotlivé smlouvy o postoupení pohledávek, smlouvy uzavřené mezi společností , Anonymizováno, IČ: , IČO, , jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel dne , datum, se žalovanou smlouvu o úvěru č. , číslo, platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne , datum, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 16 000 Kč. K uzavření Smlouvy došlo elektronicky prostředky komunikace na dálku, vůli uzavřít Smlouvu projevila žalovaná verifikační platbou, před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované s kladným výsledkem. Úvěr byl v částce 16 000 Kč převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované, ze kterého byla předtím poukázána verifikační platba. Přestože byl úvěr žalované prokazatelně poskytnut, nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen ani z části. Ve Smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky, poplatky za odeslání upomínek a účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání dlužné pohledávky, veškeré tyto nároky žalobkyně požaduje, a to v těchto částkách:- 16 000 Kč – dlužná jistina úvěru- 100 Kč – dlužné poplatky za odeslání písemných upomínek, 50 Kč / 1 upomínka- 2 800 Kč – dlužná smluvní pokuta- 482 Kč – náklady spojené s uplatněním pohledávkyŽalobkyně dále požaduje úrok z prodlení v kapitalizované podobě v částce 1 150,68 Kč, a to za období od 13.1.2023 do 7.7.2023 z dlužné jistiny úvěru, dále úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru (tj. 16 000 Kč) za období od 12.7.2023 do zaplacení.Podání žaloby předcházelo zaslání předžalobní upomínky žalované, bylo jí také prokazatelně oznámeno postupitelem i postupníkem postoupení pohledávky.2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listinu nazvanou Smlouva o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, (dále jen „Smlouva“), Smlouva obsahuje jméno a příjmení žalované včetně jejího rodného čísla a adresy, dále telefonní číslo a emailovou adresu. Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě Smlouvy měl být žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč se splatností do 30 dnů, sjednaná roční úroková sazba činí 0 % a výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) činí 0 %. Ze Smlouvy je možné prodlužovat dobu splatnosti úvěru vždy o 30 dnů. Částka 10 000 Kč byla žalované vyplacena bezhotovostním převodem na její bankovní účet č. , č. účtu, , což žalobkyně doložila dokladem o verifikační platbě ve výši 0,1 Kč z téhož účtu žalované ze dne , datum, . Následně došlo k navýšení jistiny úvěru o 6 000 Kč, a to prostřednictvím Smlouvy o úvěru totožného čísla ze dne , datum, , splatnost, úroková sazba a výše RPSN zůstala nezměněna, navýšená jistina úvěru v částce 6 000 Kč byla žalované prokazatelně poskytnuta bezhotovostně dne , datum, – viz výpis z bankovního účtu. Z Všeobecných smluvních podmínek lze dovodit způsob poskytnutí úvěru popsaný žalobkyní v žalobě. Pohledávka za žalovanou byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , tuto smlouvu žalobkyně doložila v rámci Prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 17.7.2023 včetně seznamu postupovaných pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalované prokazatelně oznámeno postupitelem. Předžalobní výzva ze dne 2.11.2023 byla žalované zaslána prokazatelně 3.11.2023. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná na svůj dluh neuhradila před podáním žaloby ničeho.4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019: „Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.5. Mezi žalobkyní a žalovanou byla Smlouvou uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr v konečné částce 16 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit jistinu úvěru včetně příslušenství ve lhůtě stanovené Smlouvou. Žalobkyně má právo na vrácení pouze dosud neuhrazené jistiny poskytnutého úvěru v částce 16 000 Kč, Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů.Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti uložené její předchůdkyni v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu skutkově nepopsala a důkazně nepodložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila její předchůdkyně úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání a soud ji tak neměl možnost poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání těchto skutkových tvrzení. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.6. Poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 16 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z pro