7 C 233/2024-15 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Dle smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 4 800 Kč, která byla poukázána na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit částku 4 800 Kč s poplatkem 1482 Kč do 23.09.2023. Tuto povinnost však žalovaný nesplnil. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím webových stránek žalobkyně. Před uzavřením smlouvy prověřila žalobkyně schopnost žalovaného splácet úvěr, přičemž vycházela z informací poskytnutých samotným žalovaným. Žalovaný své závazky ze smlouvy neplnil, uhradil toliko částku 1 914 Kč, proto žalobkyně žádá, aby žalovaný byl uznán povinným uhradit částku 6 282 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 24.09.2023, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 372 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě provedeného dokazování soud ze smlouvy o zápůjčce zjistil, že byla uzavřena dne 13.1.2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na základě žádosti žalovaného. Jak vyplývá z předloženého výpisu z účtu žalobkyně u Moneta banky a.s., žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 800 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit jistinu a pro případ opožděného vrácení dluhu i poplatek 1 914 Kč do 23.09.2023, roční procentní sazba nákladů byla ve výši 2 969 %. Upomínkami byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. Předžalobní výzvou ze dne 24.05.2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů. Z podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla žalovanému zaslána téhož dne.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu.7. Podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.8. Na základě zjištěného skutkové stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce ze dne , datum, uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť žalobkyně netvrdila a neprokázala, jakým způsobem před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně tak nesplnila svou povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 800 Kč z neplatného právního jednání, na základě nichž se žalovaný bezdůvodně obohatil, proto dle § 2993 o.z., musí žalovaný bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Dne 24.05.2024 žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k splnění dlužné částky. Žalovaný ve stanovené lhůtě neplnil (§ 573 o.z.), proto od 29.05.2024 je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, který činí poskytnutou částku 4 800 Kč, poníženou o úhradu žalovaného ve výši 1 914 Kč, celkem tedy částku 2 886 Kč. Žalovaný je proto povinen vedle jistiny zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. Výrokem I. byl žalovaný uznán povinným zaplatit 2 886 Kč s příslušenstvím vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané části jistiny úvěru vycházejí ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou (výrok II).10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků, nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z nich.