7 C 291/2023-24 — Okresní soud v Sokolově

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 6 305,85 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], se sídlem došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této Smlouvy také formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru (dále jen„ formulář“). Na základě uzavřené Smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč (dále také jen„ úvěr“), a to na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Následně byl mezi účastníky podepsán dodatek ke smlouvě, na základě kterého byla nově ujednána splatnost úvěru a jistina byla ponížena na 5 999,99 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru byl ujednán na částku 2 739 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr nejpozději do 5.02.2022. Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti neuhradil. Pohledávka byla z původního věřitele postoupena na žalobkyni na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1.03.2023. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 19 204,85 Kč a skládala se z následujícího: - nesplacené jistiny ve výši 5 999,99 Kč, - nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 739 Kč, - smluvní pokuty ve výši 305,86 Kč, - postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 2 160 Kč, za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku, tj. od 6.2.2022 do 6.2.2023, kdy základem pro výpočet úroku byla postoupená jistina pohledávky ve výši 5 999,99 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 36 % ročně. - poplatků za odeslání písemných upomínek ve výši 8 000 Kč. Žalobce učinil rozhodnutí, že v soudním řízení nebude nárokovat část postoupených poplatků za odeslání písemných upomínek a zároveň, že provede revizní přepočet postoupené smluvní pokuty a postoupeného smluvního úroku z úvěru po splatnosti. Rozklad pohledávky za žalovaným tak bude následující: - nesplacená jistina ve výši 5 999,99 Kč, - nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 739 Kč, - postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 2 160 Kč, za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku, tj. od 6.2.2022 do 6.2.2023, kdy základem pro výpočet úroku byla postoupená jistina pohledávky ve výši 5 999,99 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 36 % ročně. K uvedenému prosím vizte čl. II. odst. 2. písm. b) smlouvy, a to řádek s názvem„ Úroková sazba (pevná – úrok)“, - poplatky za odeslání písemných upomínek ve výši 500 Kč, - smluvní pokuta ve výši 305,86 Kč, - účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván upomínkou ze dne 12.06.2023. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listinu nazvanou„ Smlouva o úvěru č. [číslo] / [číslo]“ ze dne [datum], Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě Smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč, což vyplývá z potvrzení o provedené transakci od [právnická osoba]. Ze smlouvy nevyplývá sjednaná splatnost úvěru. Dodatkem ze dne [datum] byla Smlouva změněna tak, že žalovaný má úvěr splatit nejpozději do 5.02.2022. Předžalobní výzva ze dne 12.06.2023 byla žalovanému zaslána prokazatelně 22.06.2023. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho. Soud dále dospěl k závěru, že Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1.03.2023. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (který do právního řádu ČR zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, spotřebitelský úvěr následně poskytne, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s výše uvedenými pravidly, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v přiměřené lhůtě. Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru včetně sjednaného úroku v částce 2 739 Kč a sjednaných poplatků ve lhůtě stanovené Smlouvou. Žalovaný před podáním žaloby neuhradil ničeho. Žalobkyně má právo na vrácení pouze jistiny poskytnutého úvěru, Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně, resp. její předchůdkyně nesplnila povinnost uloženou jí v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu nedoložila, zda zjišťovala faktickou výši příjmů a výdajů žalovaného. Žalovaný sice nevznesl námitku neplatnosti Smlouvy dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 ve věci OPR- Finance s.r.o. versus GK (C 679/18), je však zřejmé, že Soudní dvůr Evropské unie jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, tj. i bez námitky žalovaného, otázkou, zda věřitel posoudil náležitě úvěruschopnost žalovaného a pokud této povinnosti nedostál, vyvodit z takovéhoto porušení absolutní neplatnost smlouvy. V této věci má eurokonformní výklad národního práva (tedy ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru) přednost, čemž přisvědčuje i novela uvedeného § 87 zákona, kterou s účinností od 29.05.2022 soud k neplatnosti smlouvy přihlédne i bez návrhu Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 6 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 6 000 Kč, přičemž částka pak byla na základě uzavřeného dodatku ponížena na 5 999,99 Kč. Žalovaný žalobkyni neuhradil před podáním žaloby ničeho, částku 5 999,99 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl poprvé vyzván k plnění prokazatelně upomínkou ze dne 22.06.2023, písemnost byla žalovanému odeslána 22.06.2023, následující 3. den se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 26.06.2023 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 27.06.2023 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 197