8 C 166/2023-35 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 24 600 Kč a úroku z prodlení z částky 24 600 Kč od 16.10.2022 do zaplacení vše z titulu postoupené pohledávky mající původ v úvěrové smlouvě mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, , se sídlem 5. května 1746/22, , adresa, , IČ , IČO, ) a žalovanou ze dne , datum, č. , tel. číslo, , jejíž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 20000 Kč a povinnost vrátit úvěr se smluvním úrokem 4600Kč úroky do 15.10.2022, kdy žalovaná na úvěr neuhradila ničeho ani k předžalobní výzvě žalobkyně.2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila.3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Právní zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast při soudním jednání a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Žalovaná se k prvnímu jednání, ačkoliv měla řádně doručeno, bez omluvy nedostavila a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř.4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, , se sídlem , datum, , , adresa, , IČ , IČO, ) s žalovanou sjednaly komunikačními prostředky na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , kdy na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit jistinu úvěru smluvní úroky ve výši 4600Kč do 15.10.2022 při RPSN 1141,2% a zápůjční úrokové sazbě 279,83 % ročně (viz smlouva o úvěru dne , datum, ). Dne 8.4.2022 se uskutečnila platba ve výši 0,01Kč (viz výpis banky), kdy žalovaná poslala na účet předchůdkyně žalobkyně 0,01Kč. Žalované byla dne , datum, zaslána na jeho bankovní účet částka 2000Kč (viz výpis banky, sdělení , jméno FO, , a.s). Žalovaná nic na úvěr nevrátila (tvrzeno v žalobě). Pohledávka za žalovanou byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8.12.2022 žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávky). Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky (viz výzva k plnění ).5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto žádné konkrétnější skutečnosti v žalobě netvrdí, k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné skutečnosti. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně pak netvrdila, že sama nějaké prověřovací úkony činila a nedoložila v této souvislosti žádné důkazy. Žalobkyně pak tím, že se nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované, výši sjednaného úroku (RPSN) a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni v podobě jiného právního posouzení.6. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, , se sídlem , datum, , , adresa, , IČ , IČO, ) s žalovaným sjednali komunikačními prostředky na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , kdy na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit jistinu úvěru smluvní úroky ve výši 4600Kč do 15.10.2022 při RPSN 1141,2% a zápůjční úrokové sazbě 279,83 % ročně, přičemž dne 8.4.2022 se uskutečnila verifikační platba, úvěr ve výši 20000Kč byl pak žalované připsán na její účet dne , datum, . Žalovaný nic na úvěr nevrátila ani k předžalobní výzvě. Pohledávka za žalovanou byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni.7. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaný jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení §1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvu o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalované poskytnuta částka 20 000Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy ve soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované a souladu obsahu úvěru s dobrými mravy, kdy s ohledem na skutkové závěry a ustálenou judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soud ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18) lze uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o úvěru dle §87 ZSÚ. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z. pro nepřiměřenou výši sjednaného úroku a RPSN (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016, 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018).8. Podle ustanovení §87, odst.1 poslední věty ZSÚ je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním ustanovení vůči § 2991 odst. 1 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení, které má při aplikaci přednost před zmiňovanou obecnou úpravou vydání bezdůvodného obohacení. Ze speciálního ustanovení § 87 ZSÚ ve spojení s principy ochrany spotřebitele nesporně vyplývá, že spotřebitel jako dlužník je povinen vrátit žalobci jako věřiteli pouze neuhrazenou jistinu úvěru, a že započtení vzájemných pohledávek musí soud provést z úřední povinnosti, aby byl dodržen princip, že věřiteli poškozujícího spotřebitele nelze poskytovat právní ochranu a že podle § 6 odst. 2 o.z. nelze připustit, aby škodící věřitel těžil ze svého protiprávního činu v podobě získání jiných nároků, na které nemá ze zákona právo. Z ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ rovněž vyplývá, že spotřebitel, kterému neměl být úvěr vůbec poskytnut, se nemůže dostat do prodlení s jeho vrácením, pokud vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho schopnostem. Z tohoto hmotněprávního ustanovení je zřejmý záměr zákonodárce nepřiznat škodícímu věřiteli žádné (ani zákonné) úroky z prodlení (srovnej důvodovou zprávu k tomuto ustanovení). Lze tedy shrnout, že v případě aplikace ustanovení §87, odst.1 ZSÚ nelze uvažovat o přiznání úroku z prodlení, jako by tomu bylo u běžného bezdůvodného obohacení. Žalované byla v rámci úvěru poskytnuta na jistině částka 20000 Kč, žalovaná neuhradila ničeho, proto je povinna vrátit částku jistinu ve výši 20 000 Kč, přičemž za dobu přiměřenou možnostem žalované vzhledem k obecné povaze úvěru postupně splácet půjčenou částku a ohledem na principy ochrany spotřebitele soud považuje rozložení jistiny do 10 splátek, a to ve smyslu ustanovení §1931 o.z. pod ztrátou výhody splátek, čemuž pak odpovídá výrok I. Soud současně dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávek je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovanou dle ustanovení § 1879 o.z. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovanou právně odlišně, než bylo uvedeno v žalobě, svědčí i přesto žalobkyni v důsledku předmětné smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu (výrok I.).9. Ve zbývajícím rozsahu ( o 4600 Kč a úrok z prodlení z částky 24 600 Kč od 16.10.2022 do zaplacení ve výši 15 % ) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané části jistiny úvěru vycházejí ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou (výrok II).10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 819,96 Kč, přičemž tato částka představuje 33,66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,83 % a úspěchu žalované v rozsahu 33,17 %, kdy je nutno vycházet z celé žalované částky včetně příslušenství ke dní rozhodnutí ve věci). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 984 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu,