10 C 219/2025-50 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala předmětné částky z titulu Smlouvy o úvěru „, Anonymizováno, “ č. , Anonymizováno, ze dne , datum, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 306 847 Kč, jenž se žalovaný zavázal splatit včetně veškerého příslušenství ve 120 pravidelných měsíčních splátkách se splatností vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Úvěr byl úročen fixní úrokovou sazbou ve výši 8,19 % ročně ode dne čerpání do dne konečné splatnosti. Úvěr byla žalovanému poskytnut dne 27. 10. 2022, a to na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne vrácen. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, v upomínce ze dne 18. 7. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 19. 7. 2024. Předmětem žaloby je tedy pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 283 993,05 Kč a smluvního úroku ve výši 14 990,43 Kč nejpozději splatných dne 18. 7. 2024 spolu se zákonným úrokem z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Návrhem Smlouvy o úvěru „, Anonymizováno, “ č. , Anonymizováno, ze dne , datum, a jeho akceptací ze dne 23. 9. 2022 bylo prokázáno, že se právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 306 847 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet měsíčními splátkami ve výši 3 754 Kč splatnými vždy k 20. dni v měsíci. Výše úroku byla sjednána na 8,19 % p. a., přičemž RPSN činilo 8,63 %. Výpisem z účtu za měsíc leden 2022 bylo prokázáno, že dne 27. 9. 2022 došlo k čerpání úvěru ve výši 306 847 Kč. Výpisem z účtu za měsíc červen 2024 bylo prokázáno, že dosud nedošlo ke splacení konečného zůstatku ve výši jistiny 283 993,05 Kč s příslušenstvím. Dopisem ze dne 18. 7. 2025 žalobkyně prokázala, že došlo k zesplatnění daného úvěru, a to z důvodu prodlení s jeho splácením, přičemž celková dlužná částka činila 299 851,76 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 9. 2024 včetně seznamu pohledávek bylo prokázáno, že právní předchůdkyní žalobkyně společnost , právnická osoba, postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne 19. 1. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dnů, kdy odeslání této výzvy bylo doloženo podacím lístkem ze stejného dne. Ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného při sjednávání daného úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně nevycházela pouze z deklarovaných příjmů a výdajů žalovaného, ale tyto rovněž ověřila z dalších zdrojů, a to lustrací v registru klientských informací, z něhož jsou patrné další závazky žalovaného, a dále doloženým potvrzením zaměstnavatele , právnická osoba, , jímž ověřila výši příjmů žalovaného.4. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.6. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.7. Podle ustanovení § 78 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při poskytování spotřebitelského úvěru pořizuje dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému sjednání smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, přičemž žalovaný nedostál své povinnosti úvěr splácet řádně a včas, načež právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva k zesplatnění úvěru v celé jeho zbývající výši. Uvedená pohledávka pak byla postoupena na žalobkyni, přičemž žalovaný ji doposud neuhradil. Soud se dále z úřední povinnosti dále zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Z provedeného dokazování přitom vyplynulo, že žalobkyně při ověření úvěruschopnosti nevycházela pouze z údajů sdělených žalovaným, ale tyto dále ověřila z dalších spolehlivých zdrojů, zejména přitom ověřila, že žalovaný má deklarované příjmy ze zaměstnání, a tedy má z čeho daný úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Kromě toho přiznal soud žalobkyni rovněž úrok z prodlení, kdy bylo prokázáno, že žalovaný nesplatil úvěr řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit úroky stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 60 118 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 960 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 298 983,48 Kč sestávající z částky 9 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí, výzva, sepis žaloby, účast u jednání dne 6. 10. 2025) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 39 800 Kč ve výši 8 358 Kč. Soud přitom nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů v souvislosti s odročeným jednáním konaným dne 1. 12. 2025, a to z důvodu, že důvodem odročení byla toliko skutečnost, že žalobkyně řádně neplnila své procesní povinnosti, když nereagovala na výzvu k předložení listin ze dne 9. 7. 2025 a