10 C 233/2025-32 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o úvěru ze dne , datum, , jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout neúčelový úvěr ve výši 100 000 Kč a závazek žalovaného splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky. Doba trvání úvěru byla stanovena na 96 měsíců s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 12 % p.a., přičemž výše měsíční (anuitní) splátky byla stanovena na 1 799 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek, kdy uhradil toliko 31 anuitních splátek, načež žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k okamžitému splacení všech svých úvěrových pohledávek do 8. 1. 2025. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil.2. V doplnění žaloby dále žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z příjmu žalovaného ze závislé činnosti ve výši 30 000 Kč měsíčně, přičemž dle výpisu z účtu za 6 měsíců činil tento příjem průměrně 25 676,50 Kč měsíčně. Dále vycházela z výdajů žalovaného ve výši 17 628 Kč, které se skládají z ostatních výdajů a nákladů na pojištění ve výši 600 Kč, výdajů na bydlení ve výši 12 000 Kč, částky životního minima ve výši 3 860 Kč a výdajů na další závazky žalovaného vůči žalobkyni ve výši 1 168 Kč. Dále poukázala na skutečnost, že žalovaný na úvěr uhradil celkem 31 měsíčních splátek a rovněž obecně odkázala na soudní judikaturu ve věcech prověřování úvěruschopnosti.3. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, ze dne , datum, bylo prokázáno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit v 96 anuitních měsíčních splátkách ve výši 1 799 Kč, kdy úroky činily 14,9 % p. a. při RPSN 16,74 %. Pojištění schopnosti splácet bylo sjednáno ve výši 100 Kč měsíčně. Ohledně úvěruschopnosti žalovaného bylo výpisem z příjmové části běžného účtu žalovaného prokázáno, že na tento nebyly poukazovány žádné platby, které by odpovídaly pravidelným příjmům ze závislé činnosti ve výši 30 000 Kč měsíčně či jinému obdobnému příjmu. Příjmovou položku na uvedeném účtu představovaly převážně nepravidelné vklady v hotovosti na účet či občasné platby jiných osob. Reportem z BRKI/NRKI bylo prokázáno, že žalovaný neměl úvěry u jiných institucí. Z návrhu na poskytnutí úvěru a žádosti o úvěr má soud za prokázané, že žalovaný uvedl v žádosti, že je svobodný, bydlí v nájmu, má základní vzdělání, nemá vyživovací povinnost, jako svůj příjem uvedl částku 30 000 Kč měsíčně ze závislé činnosti, náklady spojené s bydlením 12 000 Kč, ostatní výdaje 600 Kč, celkem tedy výdaje domácnosti 12 600 Kč. V rámci svého posouzení pak žalobkyně spočítala měsíční výdaje domácnosti žalovaného ve výši 16 460 Kč. Další závazky žalovaného představoval předchozí úvěr u žalobkyně ve výši 70 000 Kč, na který zbývalo uhradit 58 965,82 Kč s měsíční splátkou 1 165 Kč (nejednalo se přitom o refinancování). Výpisem z úvěrového účtu bylo prokázáno, že úvěr byl čerpán dne 1. 11. 2021 v částce 100 000 Kč s tím, že žalovaný následně zaplatil celkem 31 splátek, jak rovněž vyplývá z tvrzení žalobkyně. Výzvou k úhradě ze dne 20. 11. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně měla žalovaného vyzvat k úhradě dlužné částky 11 466,50 Kč s tím, že nedojde-li k úhradě nastane splatnost celé pohledávky dne 8. 1. 2025. Předžalobní výzvou ze dne 14. 2. 2025, vč. podacího lístku ze dne 17. 2. 2025, bylo dále prokázáno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy.5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.7. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.8. Podle ustanovení § 78 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při poskytování spotřebitelského úvěru pořizuje dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru účinného ke dni uzavření smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Soud se v dané věci nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud tak činil z úřední povinnosti na základě rozhodnutí Soudního dvora EU C-679/18. V tomto směru pak žalobkyně neprokázala, že důkladně a na základě spolehlivých informací ověřila, že žalovaný byl úvěruschopný, když neodstranila zjevný rozpor mezi tvrzením žalovaného o příjmu ze závislé činnosti ve výši 30 000 Kč měsíčně a výpisem z účtu žalovaného, z něhož žádný takový příjem neplyne. Nic přitom nebránilo žalobkyni vyžádat si od žalovaného vysvětlení a doložení jím deklarovaných příjmů, a to ať už potvrzením zaměstnavatele či případně výpisem z jiného běžného účtu. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že v době poskytnutí úvěru existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Pokud bylo namítáno, že žalovaný úvěr dlouhou dobu splácel (31 měsíčních splátek), má soud za to, že tato skutečnost nic nevypovídá o reálné úvěruschopnosti žalovaného. Jednak parametry úvěru umožňovaly splácení pouze po minimálních splátkách 1 779 Kč měsíčně, oproti neúčelovému poskytnutí částky ve výši 100 000 Kč. Je tedy zřejmé, že i vyčlenění menší části úvěru na jeho splátky umožňovalo jeho splácení po relativně dlouhou dobu. A jednak je obecně, i z vlastní činnosti soudu, známo, že i v době předlužení jsou dlužníci schopni poměrně dlouhou dobu dluhy splácet, kdy tento stav udržují čerpáním dalších úvěrů, půjček od rodiny či známých, či odkládáním jiných povinných plateb (např. sociální a zdravotní pojištění, nájemné, energie apod.). Je to přitom právě porušování povinností prověřovat úvěruschopnost úvěrovaných, které umožňuje udržování a prohlubování tohoto stavu, což vede ke zvyšování dluhové zátěže spotřebitelů a poškozování dalších věřitelů, a to i těch, kteří úvěr poskytli při dodržení všech zákonných podmínek. Skutečnost, že žalovaný následně delší čas úvěr splácel, pak především nic nemění na tom, že žalobkyně porušila ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jež je ze zákona spojeno se sankcí neplatnosti.12. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou. Dle uvedeného ustanovení pak uložil žalovanému vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (100 000 Kč) poníženou o splátky, jež již byly žalovaným dle tvrzení žalobkyně uhrazeny (31 x 1 799 = 55 769 Kč). Soud uložil žalovanému plnit ve lhůtě tří dnů, když ze strany žalovaného nebyly tvrzeny žádné okolnosti, které by soudu umožňovaly určit plnění