16 C 305/2025-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 16. 9. 2025 domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 16 900 Kč s úrokem z prodlení z částky 13 000 Kč od 16. 11. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % představující nesplacené peněžní prostředky s příslušenstvím poskytnuté žalované žalobkyní dle smlouvy o úvěru ze dne , datum, , kdy jistina úvěru činila 13 000 Kč a smluvní úrok činil v kapitalizované výši 3 900 Kč, kdy žalovaná měla uhradit částku ve výši 16 900 Kč nejpozději dne 15. 11. 2024.2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná na výzvu, která byla na adresu jejího trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřila k žalobě, nereagovala. Žalovaná tak ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. neprokázala, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně jakožto právnická osoba poskytující úvěry a žalovaná, jakožto fyzická osoba (spotřebitel) dne , datum, uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , a to prostřednictvím webové stránky žalobkyně , Anonymizováno, , kdy na základě předmětné smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč, a to převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , variabilní symbol č. , var. symbol, (viz potvrzení o provedené platbě). Ve smlouvě byla sjednána úroková denní sazba ve výši 1 % ročně a RPSN úvěru činilo 2 355 % (viz úvěrová smlouva, konkrétně podmínky úvěru, a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru), kdy celková částka k vrácení činila 16 900 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr včetně příslušenství vrátit k datu splatnosti 15. 11. 2024. Ze sdělení banky , právnická osoba, . ze dne 5. 11. 2025 bylo zjištěno, že bankovní účet č. , č. účtu, vlastní žalovaná a že dne , datum, byla na tento účet připsána platba ve výši 13 000 Kč, variabilní symbol , var. symbol, . Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu, a to výzvou ze dne 28. 8. 2025, tato upomínka byla dle podacího archu podána k poštovní přepravě téhož dne, tj. dne 2. 9. 2025.5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.11. Soud věc právně posoudil zejména podle uvedených ustanovení občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel dle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru a žalovaná jako spotřebitel dle § 419 občanský zákoník ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. a § 2395 a násl. občanského zákoníku a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím webové stránky žalobkyně www.svycarskapujcka.cz, když smlouva byla žalovanou podepsána prostřednictvím unikátního SMS kódu, kdy na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 13 000 Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy z pohledu souladu obsahu úvěru s dobrými mravy.12. Soud shledal, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly úroku ve výši 1 % denně, tj. úrok ve výši 365 % ročně. Konečná výše RPSN činila 2 355 %. Z ujednání o smluvním úroku je pak zřejmé, že tato ujednání vyvolávají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017. sp.zn. 20 Cdo 1387/2016).13. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách vyplývá, že RPSN činilo v rozhodném období (říjen 2024) cca 8,85 %, RSPN v uzavřené smlouvě je tak více než 250x vyšší. Je tedy zřejmé, že žalobkyně při sjednávání podmínek smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřeně vysokého smluvního úroku by žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě neposkytla. Je-li pak nemravná taková část smlouva, která nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 a § 588 občanského zákoníku.14. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že smlouva o úvěru by neobstála ani ve světle ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně neprokázala, že by zjišťovala faktickou výši příjmů a výdajů žalované. Na výzvu, kdy byla žalobkyně soudem vyzvána ke sdělení, jakým způsobem byla před poskytnutím úvěru zkoumána úvěruschopnost žalované, nebylo ze strany žalobkyně nijak reagováno. Žalobkyně tedy v dané vůbec netvrdila, že by si od žalované vyžádala nějaké podklady k posouzení její úvěruschopnosti, sama též žádné prověřovací úkony nečinila a nedoložila v této souvislosti žádné důkazy. Proto by bylo možné posoudit uvedenou smlouvu jako neplatnou i z tohoto hlediska právě s ohledem na § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.15. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. V daném případě se žalované dostalo plnění v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinna poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaná obdržela od žalobkyně částku ve výši 13 000 Kč, doposud žalobkyni neuhradila ničeho, je tedy povinna vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení odpovídající částce ve výši 13 000 Kč. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je pak pohledávkou splatnou na výzvu, neboť den splatnosti nebyl smluven. Za řádnou výzvu k plnění považuje soud v daném případě výzvu ze dne 28. 8. 2025, kterou právní zástupce žalobkyně odeslal žalované prostřednictvím poštovní přepravy dne 2. 9. 2025, a za využití domněnky stanovené v § 573 občanského zákoní