23 C 181/2025-43 — Okresní soud v Sokolově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 68 261,77 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 57 275,87 Kč, dlužného poplatku ve výši 900 Kč, dlužného úroku z jistiny ve výši 10 085,90 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 985,33 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 3 861,42 Kč. Žalobkyně dále požadovala úroky ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 57 275,87 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 58 175,87 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřela se žalovanou dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, (dále jen „smlouva“), podle které umožnila žalované čerpat bezúčelový úvěr opakovaně až do sjednané výši 60 000 Kč. Žalovaná celkem vyčerpala částku 120 000 Kč. Úvěr měl být splácen v minimálních měsíčních platbách. Spolu se splátkou měl být hrazen smluvní úrok. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná úvěr řádně nesplácela a byl ke dni 18. 2. 2024 zesplatněn. Před postoupením pohledávky žalovaná uhradila 73 327,40 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 nastoupila žalobkyně do práv původního věřitele.2. Ve věci byl dne 28. 5. 2025 vydán elektronický platební rozkaz. Žalovaná následně uhradila dne 29. 5. 2025 částku 86 748 Kč. Žalobkyně vzala žalobu co do této částky zpět, přičemž úhradu započetla na dlužnou jistinu v částce 51 535,21 Kč, dlužný úrok v částce 10 085,90 Kč, poplatky v částce 900 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 29. 7. 2024 v částce 3 861,42 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 30. 7. 2024 do 29. 5. 2025 v částce 7 246,11 Kč, kapitalizovaný úrok do 29. 7. 2024 v částce 5 985,33 Kč a kapitalizovaný úrok od 30. 7. 2024 do 29. 5. 2025 v částce 7 134,03 Kč. K úhradě tak zbývá na jistině 5 740,66 Kč, úrok, zákonný úrok z prodlení a náklady řízení. Usnesením soudu ze dne 20. 6. 2025 č. j. 23 C 181/2025-18 bylo řízení co do této částky zastaveno. Předmětem řízení zůstala částka 5 740,66 Kč s příslušenstvím.3. Soud nařídil jednání, ke kterému se dostavil zástupce žalobkyně a uvedl, že se stav nezměnil a trvá na podané žalobě. Před jednáním zaslala žalovaná vyjádření k žalobě, kde uvedla, že dluh dne 29. 5. 2025 zaplatila a doložila výpisy o provedených platbách. Navrhla zamítnutí žaloby, případně aby byla žalobkyně vyzvána k vyjádření, proč byla žaloba podána přesto, že dluh zaplatila. Krátce před jednáním se žalovaná omluvila s tím, že byla odvolána z dovolené a nemůže si dovolit nepřijít do práce. Pracuje v , Anonymizováno, . Zaslala potvrzení, že dluh zaplatila již v květnu. Jelikož nepožádala o odročení jednání, soud jednal dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), v její nepřítomnosti.4. Z předložených listin má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, na základě které byl žalované poskytnut bezúčelový úvěr do sjednané výši 60 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Úrok byl sjednán ve výši 54 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve sjednané minimální výši, a to vždy do každého 17. dne v příslušném měsíci. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 70,81 % ročně. Žalovaná celkem vyčerpala částku 120 000 Kč, a to dne 20. 12. 2022 částku 60 000 Kč a dne 2. 10. 2023 částku 60 000 Kč. Z transakčního výpisu a tabulky umoření vyplývá průběh splácení úvěru. Žalovaná úvěr řádně nesplácela a tento byl ke dni 18. 2. 2024 zesplatněn. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 byla pohledávka s účinností k témuž dni postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna téhož dne. Naposledy byla vyzvána předžalobní výzvou ze dne 31. 12. 2024. Před podáním žaloby byla ze strany žalované uhrazena dne 28. 3. 2023 částka 69 275,40 Kč a dne 17. 10. 2023 částka 4 052 Kč, celkem 73 327,40 Kč. Dne 21. 5. 2025 byl podán návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, ten byl vydán dne 28. 5. 2025. Žalovaná dne 29. 5. 2025 uhradila částku 86 748 Kč a podala odpor. Celkem tak žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr částku 160 075,40 Kč. Co do částky 86 748 Kč byla žaloba vzata zpět a v této částce bylo řízení zastaveno. Předmětem řízení zůstala částka 5 740,66 Kč s příslušenstvím.5. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.6. V řízení žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.7. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.9. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.10. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.11. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z., a to právě s ohledem na jednání původního věřitele a zásadu dobrých mravů. Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 60 000 Kč s úrokem 54 % ročně a RPSN 70,81 %. Úvěrová částka byla poskytnuta 2x za stejných podmínek. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané úroky za úvěr neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je. Soud vycházel i ze zákona o spotřebitelském úvěru a dovodil absolutní neplatnost předmětné úvěrové smlouvy v důsledku smluvních ujednání zde obsažených, která představující významnou nerovnováhu v neprospěch žalované jako spotřebitele, především ohledně nepřiměřené výše sjednaného smluvního úroku. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Tento úrok se pohybuje v průměru do 10 %. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě sjednaných úroků ve výši 54 % výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého úroku by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalované neposkytl. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.14. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nevyzýval žalobkyni k doplnění tvrzení a zejména doložení, jak právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, tak, jak vyžaduje zákon o spotřebitelském úvěru. K návrhu nebyly doloženy žádné doklady, v žalobě je jen stručně tvrzeno, že úvěruschopnost zkoumána byla.15. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, , poskytl žalované finanční prostředky ve výši 120 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).16. Soud zjistil, že z částky 120 000 Kč uhradila žalovaná celkem 160 075,40 Kč, tedy uhradila více než činila poskytnutá částka. Soud proto rozhodl tak, že žalobu ve zbylé části, která zůstala předmětem řízení, zamítl.17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11. 5. 2016, podle kterého musí soud při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně žalobou požadovala částku 68 261,77 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 861,42 Kč, kapitalizovaný úrok 5 985,33 Kč, zákonný úrok z pr