23 C 221/2025-43 — Okresní soud v Sokolově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 91 269 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 40 041,14 Kč, poplatku za poskytnutí a správu úvěru ve výši 26 727,86 Kč a smluvní pokuty ve výši 24 500 Kč. Dále požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 253,68 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 40 041,14 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 40 041,14 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřela se žalovaným dne , datum, Smlouvu č. , anonymizováno, s produktovým názvem , Anonymizováno, měsíční 10/2019 (dále jen „smlouva“), podle které mu poskytla peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč, a žalovaný se zavázal vedle tohoto úvěru uhradit vyčíslený a neměnný poplatek v částce 38 669 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 37,80 % p.a.. Celková částka 87 669 Kč měla být uhrazena v 21měsíčních splátkách po 4 175 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil na úvěr celkem částku 20 900 Kč, která byla započtena v částce 8 958,86 Kč na jistinu a v částce 11 941,14 Kč na poplatky. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, vzniklo žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 24 500 Kč a úrok z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 nastoupila žalobkyně do práv původního věřitele.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně na podaném návrhu trvala v plném rozsahu.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 49 000 Kč. Ze smlouvy dále vyplývá, že se žalovaný zavázal uhradit vedle zapůjčené jistiny částku 38 669 Kč, jenž představuje úrok ve výši 18 721 Kč a poplatek za pracování smlouvy ve výši 19 948 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 37,80 % ročně, RPSN 101,85 %. Celková částka 87 669 Kč měla být uhrazena ve 21měsíčních splátkách po 4 175 Kč. Součástí smlouvy byly i Smluvní podmínky, kde v části 6. Postup při prodlení zákazníka, je uvedeno právo poskytovatele v případě prodlení dlužníka žádat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Dále jsou zde sjednány poplatky za odeslání každé upomínky ve výši 300 Kč a poplatek za zahájení vymáhání dluhu ve výši 1 000 Kč aj. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vstoupila do práv a povinností ohledně pohledávky za žalovaným s účinností ke dni 1. 2. 2022. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dne 1. 2. 2022 a zároveň byl vyzván k okamžitému splacení dluhu. Naposledy byl vyzván k úhradě právním zástupcem žalobkyně dne 21. 3. 2025. K výzvě soudu pak žalobkyně podrobně rozepsala, jak byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, přičemž jako důkaz byla označena zákaznická karta, která předložena nebyla, dále byla doložena rozhodnutí jiných soudů.4. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.5. V řízení žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.6. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.8. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.9. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.10. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z., a to právě s ohledem na jednání původního věřitele a zásadu dobrých mravů. Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 49 000 Kč, za který se zavázal žalovaný uhradit souhrnný poplatek ve výši 38 669 Kč. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť výše sjednaného poplatku je zcela nepřiměřená - činí téměř 79 % poskytnutých peněžních prostředků. Navíc smlouva obsahuje další sankční opatření, která jsou ve značném nepoměru k zajišťovaným skutečnostem (např. smluvní pokuta 0,1 % denně, poplatek 300 Kč za odeslání každé upomínky či poplatek za zahájení vymáhání dluhu Centrálním vymáháním pohledávek , právnická osoba, ve výši 1 000 Kč). Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Tento úrok se pohybuje v průměru do 10 %. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnných plateb uvedených ve smlouvě výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytl. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.13. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nezabýval se podrobně tím, zda byla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, přičemž stěžejní důkaz, na který žalobkyně odkazovala, zákaznická karta, nebyl doložen.14. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, , poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 49 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).15. Soud zjistil, že z částky 49 000 Kč uhradil žalovaný celkem 20 900 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy mohla žalobkyně započíst plnění v této výši pouze na úhradu poskytnutých finančních prostředků, a tedy z půjčky 49 000 Kč zbývá k úhradě 28 100 Kč. Tato částka byla žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 10. 2. 2022, která mu byla zaslána doporučeně téhož dne. Žalobkyně stanovila žalovanému lhůtu k úhradě do 17. 3. 2022. Do tohoto dne byl žalovaný povinen dlužnou částku uhradit, ode dne následujícího, tj. od 18. 3. 2022, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta pro zaplacení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Ve zbytku soud žalobu zamítl.16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal. Žalovaný, který měl ve věci převážný úspěch (žalobkyně uspěla jen v částce 28 100 Kč z požadovaných 91 269 Kč), žádné náklady řízení neuplatňoval a ani mu žádné náklady v řízení nevznikly, kdy po celou dobu řízení zůstal pasivní.