23 C 289/2025-14 — Okresní soud v Sokolově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 29 834,03 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 12 742,89 Kč, dlužného poplatku ve výši 9 591,14 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 722,66 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 2 328,59 Kč. Žalobkyně dále požadovala úroky ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 742,89 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 742,89 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřela se žalovanou dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, (dále jen „smlouva“), podle které jí poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaná se zavázala vedle tohoto úvěru uhradit sjednané paušální ceny za plnění a služby ve výši 10 665 Kč. Celková částka 25 665 Kč byla splatná v hotovosti v 45týdenních splátkách po 571 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 7. 2. 2024. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná úvěr řádně nesplácela a dluží z něj částku 29 834,03 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně dále uvedla, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 nastoupila do práv původního věřitele.2. Žalovaná na výzvu, která jí byla doručena do vlastních rukou dne 1. 10. 2025, aby se ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyjádřila k žalobě, nereagovala. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.3. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. Z předložených listin má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ze smlouvy dále vyplývá, že se žalovaná zavázala uhradit vedle zapůjčené jistiny částku 10 665 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 6 367 Kč s úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 798 Kč. Celková částka 25 665 Kč měla být uhrazena ve 45týdenních splátkách po 571 Kč. Úroková sazba činila 86 %, RPSN 179,78 %. Ze smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy vyplývá, že v případě prodlení dlužníka s úhradou je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je v prodlení. Z přehledu plateb pak vyplývá, že žalovaná uhradila dne 6. 4. 2023 částku 2 600 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vstoupila do práv a povinností ohledně pohledávky za žalovanou s účinností ke dni 28. 4. 2025. Postoupení bylo žalované písemně oznámeno dne 28. 4. 2025. Žalovaná byla vyzvána k úhradě právním zástupcem žalobkyně dne 29. 7. 2025.5. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.6. V řízení žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.7. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.9. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.10. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.11. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z., a to právě s ohledem na jednání původního věřitele a zásadu dobrých mravů. Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, za který se zavázala žalovaná uhradit souhrnný poplatek ve výši 10 665 Kč. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť výše sjednaného poplatku je zcela nepřiměřená - činí téměř 72 % poskytnutých peněžních prostředků. Navíc smlouva obsahuje další sankční opatření, která jsou ve značném nepoměru k zajišťovaným skutečnostem (např. poplatek 300 Kč za odeslání každé upomínky nebo návštěvy oprávněného zástupce, přičemž při intervalu 45týdenních splátek jich může být až 7, či poplatek za zahájení vymáhání dluhu Centrálním vymáháním pohledávek , právnická osoba, ve výši 1 000 Kč). Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Tento úrok se pohybuje v průměru do 10 %. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnných plateb uvedených ve smlouvě výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalované neposkytl. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.14. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nevyzýval žalobkyni k doplnění tvrzení a zejména doložení, jak právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, tak, jak vyžaduje zákon o spotřebitelském úvěru. K návrhu byla přiložena pouze zákaznická karta žalované.15. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, , poskytl žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).16. Soud zjistil, že z částky 15 000 Kč uhradila žalovaná celkem 2 600 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy mohla žalobkyně započíst plnění v této výši pouze na úhradu poskytnutých finančních prostředků, a tedy z půjčky 15 000 Kč zbývá k úhradě 12 400 Kč. Tato částka byla žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovanou k plnění předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2025, která jí byla zaslána doporučeně dne 30. 7. 2025. Za běžného chodu věcí lze předpokládat, že se písemnost dostala do dispozice žalované následující den, tj. 31. 7. 2025. Od tohoto dne byla žalovaná povinna plnit, a ode dne následujícího, tj. od 1. 8. 2025, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta pro zaplacení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Ve zbytku soud žalobu zamítl.17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal. Žalovaná, která měla ve věci převážný úspěch (žalobkyně uspěla jen v částce 12 400 Kč z požadovaných 29 834,03 Kč), žádné náklady řízení neuplatňovala a ani jí žádné náklady v řízení nevznikly, kdy po celou dobu řízení zůstala pasivní.18. Vzhledem k tomu, že nebyl vydán elektronický platební rozkaz, jelikož byly pochybnosti o nárocích žalobkyně, a v řízení bylo pokračováno, postupoval soud dle sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položka 2 odst. 2, a žalobkyni uložil povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 298 Kč. Soudní poplatek činí dle položky 1 částku 1 492 Kč