23 C 364/2025-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení celkové částky ve výši 42 249 Kč s příslušenstvím, sestávající se v prvém případě z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 11 904 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 140,19 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 052,19 Kč. Žalobkyně dále požadovala úroky z úvěru ve výši 19,31 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Ve druhém případě pak z dlužné jistiny ve výši 11 000 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 4 345 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 594,70 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 965,25 Kč. Žalobkyně dále požadovala úroky z úvěru ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, (dále jen „smlouva I.“), podle které jí poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaná se zavázala v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,31 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Dále byla sjednána doplňková služba životního pojištění v částce 360 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celou částku v 60týdenních splátkách po 456 Kč počínaje dnem 19. 1. 2018. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná úvěr řádně nesplácela a dluží z něj částku 26 904 Kč s příslušenstvím. Dále uvedla, že společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, (dále jen „smlouva II.“), podle které jí poskytla peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, a žalovaná se zavázala v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 540 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč. Dále byla sjednána doplňková služba životního pojištění v částce 290 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celou částku v 58týdenních splátkách po 335 Kč počínaje dnem 2. 11. 2017. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná úvěr řádně nesplácela a dluží z něj částku 15 345 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně dále uvedla, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 nastoupila do práv původního věřitele.2. Žalovaná na výzvu, která byla na adresu jejího trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřila k žalobě, nereagovala. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.3. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. Z předložených listin má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu I., na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ze smlouvy dále vyplývá, že se žalovaná zavázala uhradit vedle zapůjčené jistiny částku 12 360 Kč, jenž představuje úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,31 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a pojištění ve výši 360 Kč. Celková částka 27 360 Kč měla být uhrazena v 60týdenních splátkách po 456 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 32,15 %, RPSN 215,01 %. Dále bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu II., na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 11 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ze smlouvy dále vyplývá, že se žalovaná zavázala uhradit vedle zapůjčené jistiny částku 8 430 Kč, jenž představuje úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 540 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč a pojištění ve výši 290 Kč. Celková částka 19 430 Kč měla být uhrazena v 58týdenních splátkách po 335 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 23,72 %, RPSN 205 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně vstoupila do práv a povinností ohledně pohledávek za žalovanou s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení bylo žalované písemně oznámeno dne 29. 11. 2019. Žalovaná byla vyzvána k úhradě právním zástupcem žalobkyně dne 27. 11. 2020.5. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.6. V řízení žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.7. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.9. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.10. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.11. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smluv označených jako smlouva o úvěru a posoudil, zda nebyly uzavřeny v rozporu s ustanovením § 547 o.z., a to právě s ohledem na jednání původního věřitele a zásadu dobrých mravů. Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v prvém případě úvěr ve výši 15 000 Kč, za který se zavázala žalovaná uhradit souhrnný poplatek ve výši 12 000 Kč plus pojištění 360 Kč a ve druhém případě úvěr ve výši 11 000 Kč, za který se zavázala žalovaná uhradit souhrnný poplatek ve výši 8 140 Kč plus pojištění 290 Kč. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť výše sjednaných poplatků je zcela nepřiměřená – v prvém případě činí téměř 80 % poskytnutých peněžních prostředků, ve druhém pak 77 %. Navíc smlouvy obsahují řadu dalších sankčních opatření, která jsou ve značném nepoměru k zajišťovaným skutečnostem (např. poplatek 250 Kč za zaslanou upomínku, 500 Kč za osobní upozornění či poplatek 2 000 Kč za předání spisu Oddělení vymáhání pohledávek). Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Tento úrok se pohybuje v průměru do 10 %. V posuzovaných případech cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnných plateb uvedených ve smlouvě výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smluv, přičemž jednotlivá ujednání smluv jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalované neposkytl. Soud proto uzavřel, že obě smlouvy jsou absolutně neplatné s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.14. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřené smlouvy jsou absolutně neplatné, nevyzýval žalobkyni k doplnění tvrzení, zda právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěrů tak, jak vyžaduje zákon o spotřebitelském úvěru. K důkazům byla doložena pouze Karta zákazníka.15. Jelikož nelze aplikovat