23 C 371/2025-39 — Okresní soud v Sokolově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 15 000 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, .2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. Z předložených listin má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ze smlouvy dále vyplývá, že se žalovaný zavázal uhradit vedle zapůjčené jistiny částku 10 099 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 4 987 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 947 Kč. Dále bylo sjednáno pojištění 1 665 Kč. Celková částka 25 099 Kč měla být uhrazena ve 45týdenních splátkách po 558 Kč. Úroková sazba činila 68,80 %, RPSN 137,73 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vstoupila do práv a povinností ohledně pohledávky za žalovaným s účinností ke dni 29. 4. 2024. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno téhož dne. Žalovaný byl vyzván k úhradě právním zástupcem žalobkyně dne 29. 7. 2024 se splatností do 13. 8. 2024.5. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.6. V řízení žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.7. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.9. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.10. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.11. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z., a to právě s ohledem na jednání původního věřitele a zásadu dobrých mravů. Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, za který se zavázal žalovaný uhradit souhrnný poplatek ve výši 10 099 Kč. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť výše sjednaného poplatku je zcela nepřiměřená - činí téměř 72 % poskytnutých peněžních prostředků. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Tento úrok se pohybuje v průměru do 10 %. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnných plateb uvedených ve smlouvě výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytl. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.14. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nevyzýval žalobkyni k doplnění tvrzení, zda právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru tak, jak vyžaduje zákon o spotřebitelském úvěru. Žádné důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti k žalobě přiloženy nebyly.15. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.). Žalobkyně také uplatnila pouze částku 15 000 Kč jako bezdůvodné obohacení.16. Soud proto žalobkyni přiznal částku 15 000 Kč jako bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k plnění předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2024, která mu byla zaslána doporučeně téhož dne. Žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k úhradě do 13. 8. 2024. Do tohoto dne byl žalovaný povinen plnit, a ode dne následujícího, tj. od 14. 8. 2024, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta pro zaplacení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Ve zbytku příslušenství soud žalobu zamítl.17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení bez nepatrné části zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř..