33 C 259/2025-25 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 10 424 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru a čerpala úvěr v celkové výši 8 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 10. 10. 2024. K uzavření úvěrové smlouvy došlo elektronicky, žalovaná svoji vůli smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedla ze svého účtu na účet , Anonymizováno, tzv. verifikační platbu. Částka 8 000 Kč byla žalované poskytnuta na účet, ze kterého odeslala verifikační platbu, tedy na bankovní účet č. , č. účtu, . Platby úvěru byly identifikovány uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Tímto žalovaná čerpala úvěr. Žalovaná úvěr nesplatila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny 8 000 Kč, nesplaceného smluvního úroku ve výši 1 840 Kč a smluvní pokuta ve výši 584 Kč. Dlužnou částku žalovaná neuhradila ani na základě zaslané výzvy. Žalobkyně dále pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Navrhovala též, aby byl učiněn dotaz na banku žalované, zda na účet žalované byly zaslány platby v celkové výši 8 000 Kč pod VS , var. symbol, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, právní zástupce žalobkyně se omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, žalovaná se k jednání nedostavila, neomluvila se, nepožádala o odročení jednání.3. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. byla věc projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl dokazování smlouvou u úvěru ze dne , datum, č. , číslo, včetně dodatku č. 1, 2 a 3, výpisem z účtu , Anonymizováno, o zaslání částky 8 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, , výpisem z účtu , Anonymizováno, o převedení verifikační platby, smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, potvrzením o úplatě, oznámením o postoupení pohledávky, výzvami k úhradě dlužné částky a předžalobní výzvou ze dne 15. 2. 2025 předanou téhož dne k poštovní přepravě.5. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:Dne , datum, uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalovanou smlouvu o úvěru číslo , číslo, , na základě které se zavázal poskytnout žalované částku 8 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku nejpozději dne 10. 10. 2024. Z potvrzení o bezhotovostní platbě bylo zjištěno, že na účet číslo , č. účtu, byla dne , datum, poukázána částka 8 000 Kč pod VS , var. symbol, . Žalovaná dne 15. 9. 2015 odeslala ze svého výše uvedeného účtu na účet předchůdkyně žalobkyně verifikační platbu ve výši 1 Kč. Pohledávka za žalovanou byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, tuto smlouvu předložila žalobkyně i včetně přílohy tvořící seznam postupovaných pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalované prokazatelně oznámeno postupitelem dopisem ze dne 19. 10. 2024. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně ze dne 15. 2. 2025. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně neuhradila na svoji pohledávku ničeho. Ze zprávy České spořitelny, a.s. ze dne 25. 8. 2025 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaná, na účtu nejsou evidovány žádné platby pod VS , var. symbol, .6. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“).8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektovat shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR. Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet.14. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, jakým způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Tento nedostatek mohl být zhojen postupem dle § 118a odst. 3 o. s. ř., které však nemohlo být soudem aplikováno, neboť poučovací povinnost soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil, a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Protože se žalobkyně k jednání nedostavila, způsobila svou nepřítomností u soudu, že se jí příslušného poučení podle § 118a o. s. ř. nedostalo.15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru dostál své povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva je absolutně neplatná, neboť nebylo prokázáno prověření úvěruschopnosti žalované a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).18. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). S ohledem na výše uvedené se soud zabýval vypořádáním bezdůvodného obohacení. Pro případné vypořádání bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalované byl poskytnut úvěr 8 000 Kč, a to bankovním převodem na účet žalované č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, .19. Česká spořitelna, a.s. sdělila, že na účtu žalované č. , č. účtu, není evidována žádná platba pod VS , var. symbol, .20. S ohledem na výše uvedené sdělení banky nemá soud za prokázané, že žalovaná od právního předchůdce žalobkyně úvěr skutečně čerpala.21. Jiné důkazy k prokázání tvrzení, že na účet uvedený ve smlouvě byly peněžní prostředky v určité výši žalované poskytnuty žalobkyně neoznačila. Tento nedostatek mohl být zhojen v souladu s ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., které však nemohlo být soudem aplikováno, neboť se žalobkyně k jednání nedostavila.22. Žalobkyně tedy neunesla důkazní