33 C 309/2025-24 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 4 419,81 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o půjčce č. , číslo, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v týdenních splátkách ve sjednané výši, přičemž poslední splátka byla při řádném splácení půjčky stanovena na 17. 12. 2008. Splátky však nebyly řádně a včas hrazeny. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byla ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalovaná částka 4 419,81 Kč je tvořena dlužnou jistinou ve výši 4 419,81 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 8 839,62 Kč, úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny 4 419,81 Kč za dobu od 22. 7. 2024 do 31. 12. 2024, úroků z prodlení ve výši 11 % ročně z dlužné jistiny 4 419,81 Kč za dobu od 1. 1. 2025 do 30. 6. 2025 a úroků z prodlení z částky 4 419,81 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků závislá na výši repo sazby platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Naposledy byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou odeslanou žalované doporučeně dne 24. 6. 2025.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, přestože byla k jednání řádně předvolána, nepožádala o odročení jednání, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalované.3. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne , datum, smlouvu označenou jako Smlouva o půjčce s odkazem na zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 12 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 53týdenních splátkách po 384 Kč spolu s poplatkem ve výši 8 352 Kč. Celková částka k úhradě tedy činila 20 352 Kč. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni. O zaplacení dlužné částky po jejím postoupení byla žalovaná vyzvána ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 23. 6. 2025. Soud dále z předložených podacích archů zjistil, že předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne 24. 6. 2025.4. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 657 a § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni vzniku nároku (dále jen obč. zák.), když podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, se řídí právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.5. Podle § 524 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.6. Podle § 657 obč. zák. přenechává věřitel smlouvu o půjčce dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.7. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům: Soud dospěl k závěru, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně nevznikl uzavřením shora uvedené Smlouvy o půjčce závazek v podobě úročné půjčky. V dané věci šlo o vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti. Neplatnost smlouvy o půjčce dovozuje soud z ujednání o výši úroků, které měla žalovaná z půjčených peněz společnosti , právnická osoba, zaplatit. Soud má za to, že částka 8 352 Kč, kterou měla žalovaná vedle jistiny půjčky 12 000 Kč navíc zaplatit, byť je označena jako souhrnný poplatek, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného než zmíněné úroky podle ust. § 658 odst. 1 obč. zák., tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny ve výši 12 000 Kč. Společnost , právnická osoba, byla, a je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých půjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněným úrokem. Pokud souhrnný poplatek (tj. úrok) dosahuje částky 8 352 Kč u závazku ve výši 12 000 K, který má být splacen v 53týdenních splátkách, dosahuje úrok 69,6 % zapůjčené částky. Z judikatury Nejvyššího soudu ČR plyne, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz činili v prosinci 2007 průměrné úrokové sazby 12,94 %. Výše úroků však byla v daném případě sjednaná nemravně, tj. v rozporu s ust. § 3 odst. 1 obč. zák., dle kterého výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.8. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.9. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.10. Soud dopěl k závěru, že požadovaný sjednaný souhrnný poplatek nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání, a proto je nutno hodnotit smlouvu o půjčce jako neplatné právní jednání. Souhrnný poplatek bylo nutno posuzovat jako celek ve všech jeho složkách, protože tak byl ve smlouvě koncipován, účastníci smluvního vztahu dali zřetelně najevo svoji vůli považovat úrok i ostatními poplatky za nedělitelný celek tím, že všechny uvedené složky vtělili do jediného souhrnného poplatku. Výše souhrnného poplatku se stala východiskem pro výpočet splátky i celkové dlužné částky. Má se za to, že požadovaný sjednaný souhrnný poplatek v souhrnu představuje odměnu za půjčení peněžních prostředků, která je evidentně v rozporu s dobrými mravy, neboť je nepřiměřeně vysoká, když tato výše dosahuje 69,6 % zapůjčené částky a současně je zřejmé, že bez sjednání takto vysokého souhrnného poplatku by věřitel žalovanému peněžní prostředky nezapůjčil.11. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce jako celku představovalo plnění společnosti , právnická osoba, ve prospěch žalované plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaná na úkor uvedené společnosti bezdůvodně obohatila. Žalované tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení tak připadal do úvahy bezdůvodné obohacení podle ust. § 451 odst. 2 obč. zák. Podle ust. § 451 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.12. Z obsahu žaloby i provedených důkazů bylo zjištěno, že na základě neplatné smlouvy č. , číslo, žalovaná přijala od právního předchůdce žalobkyně částku 12 000 Kč. žalobkyně však v žalobě netvrdila ani z doložených důkazů nevyplynulo, kolik celkem žalovaná na předmětnou pohledávku do doby postoupení pohledávky (tedy k datu 4. 10. 2024) uhradila. Žalobkyně se v žalobě omezila pouze na tvrzení, že za období od postoupení pohledávky do sepisu žaloby žalovaná neuhradila ničeho.13. Tento nedostatek se soud pokusil zhojit v souladu s ust. § 118a. Žalobkyně přes poučení soudu ke dni vyhlášení rozsudku neuvedla žádné rozhodující skutečnosti ani nenavrhla důkazy ke vzniku případného bezdůvodného obohacení.14. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ani o