33 C 319/2025-24 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 52 472,43 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo téhož dne na účet žalovaného č. ú. , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 87,51 % ročně splácet ve 48měsíčních splátkách, přičemž konečná platnost měla nastat dne 15. 7.2028. Úrok dle smlouvy běžel od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, přičemž bylo sjednáno přirůstání smluvního úroku k jistině. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení se splácením úvěru, když neuhradil ani jedinou splátku, a proto došlo dne 20. 10. 2024 v souladu se smlouvou k zesplatnění veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy. Žalobkyně se rozhodla, že smluvní úrok požaduje pouze od data poskytnutí úvěru do jeho zesplatnění, tedy za období od , datum, do 20. 10. 2024, který kapitalizovala částkou 10 472,43 Kč. Dále žalobkyně požaduje i zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně v projednávané věci tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní posouzena, a to na základě informací získaných od žalovaného, které byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od spotřebitele. Pohledávka za žalovaným byla společností , právnická osoba, . na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Po postoupení pohledávky nebylo ze strany žalovaného uhrazeno ničeho. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, neomluvil se, nepožádal o odročení jednání, žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, a proto byla věc podle § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků.3. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným.5. Soud provedl dokazování žalobkyní předloženými listinnými důkazy.6. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:Z předloženého návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , číslo, vzal soud za prokázané, že žalovaný dne , datum, požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 42 000 Kč a právní předchůdce žalobkyně téhož dne tento návrh žalovaného, učiněný prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na svém standardizovaném formuláři (viz předložený dodatek ke smlouvě o úvěru), akceptovala, o čemž žalovaného vyrozuměla předloženým oznámením o schválení úvěru ze dne 9. 7. 2024. Žalovaný se uzavřenou smlouvou zavázal tento úvěr uhradit formou 48 pravidelných měsíčních splátek po 3 614 Kč včetně pojištění (3 171 Kč bez pojištění). Úroková sazba činila 87,51 % ročně a byla dohodnuta jako pevná sazba na celou dobu splácení úvěru. Žalovaný se tedy zavázal z titulu uzavřené úvěrové smlouvy zaplatit žalobkyni celkovou částku ve výši 152 208 Kč bez pojištění, s pojištěním pak činila celková částka 173 472 Kč (48 × 3 614 Kč). Konkrétní parametry úvěru a bližší informace související s jeho poskytnutím vyplývají i z dalších žalobkyní předložených listin, s nimiž se měl žalovaný možnost před uzavřením úvěrové smlouvy seznámit, a to konkrétně z předsmluvního formuláře a z informací pro klienta poskytovaných zprostředkovatelem úvěru.Ze splátkového kalendáře k předmětné úvěrové smlouvě vyplývá, že 1. splátka v celkové výši 3 614 Kč, zahrnující i úhradu za sjednané pojištění ve výši 443 Kč měsíčně, měla být žalovaným zaplacena nejpozději dne 15. 8. 2024 a poslední 48. splátka v případě řádného splácení dne 15. 7. 2028.Z dokladu o vyplacení úvěru vzal soud za prokázané, že sjednaná částka úvěru ve výši 42 000 Kč byla žalovanému poukázána na jeho bankovní účet dne , datum, .Protože žalovaný splátky nehradil došlo k zasplatnění všech závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 10. 2024, jímž byl současně žalovaný vyzván k okamžité úhradě dluhu ve výši 53 448 Kč.7. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům: soud má za prokázané, že žalovanému byly poskytnuty na základě smlouvy č. , číslo, finanční prostředky ve výši 42 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem a měsíční úhradou za pojištění schopnosti splácet úvěr v 48měsíčních splátkách po 3 614 Kč. Cekem se tedy žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku 152 208 Kč bez pojištění při úrokové sazbě 87,51 % ročně a na pojištění hradit částku 443 Kč měsíčně.9. V daném případě se jedná o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci ovlivnit.10. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. a smlouva ze dne 20. 10. 2024 je absolutně neplatná, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu se shora citovaným ustanovením § 580 odst. 1 o. z. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.11. Žalovaný měl během 48 měsíců žalobkyni vrátit celkem 154 2058 Kč, což představuje 362 % neboli 3,62násobek samotné výše poskytnuté úvěrové částky, což nelze pokládat za souladné s dobrými mravy ani zásadami, na nichž spočívá ochrana spotřebitele. Úrok ve výši 87,51 % ročně několikanásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, jak vyplývá z veřejně dostupné statistiky České národní banky pro spotřebitelské úvěry se stejnými parametry. Lze přitom mít důvodně za to, že žalobkyně by byl požadovanou částku úvěru žalovanému nepůjčila a smlouvu by s ním byla neuzavřel, kdyby byl žalovaný na její podmínky nepřistoupil. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy. V tomto smyslu lz