42 C 145/2025-27 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 56 846,75 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 67 000 Kč. Úvěrová jistina byla vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran podle čl. IV. odst. 4.3 smlouvy o úvěru. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny, prostřednictvím autorizace a zasláním verifikační platby ze strany žalované. Žalovaná se zavázala splatit úvěr formou měsíčních splátek po 2 898 Kč spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny úvěru. Úvěru byl sjednán na dobu 72 měsíců. Celková částka úvěru byla splatná ke dni 15.1.2029. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 24,52 % ročně. Žalovaná nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou splatnou dne 15.1.2025. Dle sdělení žalobkyně žalovaná na jistinu pohledávky neuhradila ničeho. Na upomínky nereagovala, úvěr byl tedy zesplatněn k datu 21.5.2025. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované.Žalobkyně po žalované požaduje zaplacení-částky ve výši 56 846,75 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru,- kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 811,76 Kč,- náklady na upomínkování 1000 Kč- a zákonný úrok z prodlení.Ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 21.5.2025 nebyl úvěr ze strany žalované uhrazen.3. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavila, nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně omluvila svou neúčast u nařízeného soudního jednání, nepožádala o odročení, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní došel soud po provedeném dokazování k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Žalobkyně předložila soudu Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru , anonymizováno, , v rámci které je žalobkyně uvedena coby poskytovatel úvěru a žalovaná coby spotřebitel (dále také jen „Smlouva“), u žalované došlo později z důvodu sňatku ke změně příjmení, ve smlouvě vystupuje žalovaná s příjmením Lončíková. Smlouva je ve svém závěru bez podpisu žalovaného (byť prostého elektronického podpisu), v úvodu Smlouvy je obsažena autorizační doložka, kde je mimo jiné uvedeno datum podpisu 16.1.2023 a SMS kód 2352. Žalobkyně se ve Smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 67 000 Kč, kdy způsob výplaty je ve smlouvě uveden tak, že částka 24 451 Kč měla být vyplacena na účet žalované, částka 29 999 Kč měla být vyplacena ve prospěch poskytovatele úvěru za účelem úhrady předchozího závazku ze smlouvy č. , anonymizováno, ze dne , datum, a částka 12 550 Kč bude započtena na náklady na náklady poskytovatele úvěru.Žalovaná se zavázala úvěr včetně doplňkové služby , Anonymizováno, uhradit s úrokovou sazbou ve výši 24,52 % ročně nejpozději do 15. 1. 2029. Úvěr měl být hrazen v 72měsíčních splátkách po 2 898 Kč ( 1 785 Kč splátka úvěru s příslušenstvím + 1 113 Kč měsíční úhrada za služby , Anonymizováno, ) splatných vždy k 15. dni v měsíci. Celkem měla žalovaná na úvěr ve výši 67 000 Kč uhradit částku 208 656 Kč včetně doplňkové služby , Anonymizováno, (jistina včetně úroků 128 520 doplňková služba , Anonymizováno, 80 136 Kč).Žalobkyně dále doložila, že dne 16.1.2023 byla mezi účty žalované a účtem žalobkyně provedena tzv. „verifikační platba“ s poznámkou, že žalovaná souhlasí s uzavřením Smlouvy.Z dalších potvrzeních o provedených bezhotovostních převodech soud zjistil, že žalobkyně dne 17.1.2023 převedla z účtu č. , č. účtu, na účet žalované částku ve výši 24 451 Kč a dále dne 17.1.2023 žalobkyně převedla z účtu č. , č. účtu, na jiný svůj účet č. , č. účtu, částku 29 999 Kč.Následně byla žalovaná upomínána dvakrát k úhradě dluhu, upomínkami ze dne 20.1.2025 a 5.2.2025, a to jak formou emailu, tak i dopisem, ovšem bez předloženého dokladu o odeslání dopisu žalované.K zesplatnění úvěru došlo v rámci předžalobní upomínky ze dne 21.5.2025, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala žalované.5. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Soud po provedeném dokazování má za to, že mezi žalobkyní a žalovanou nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. Smlouva je absolutně neplatné právní ujednání, neboť se zjevně příčí dobrým mravům dle § 580 o.z., k čemuž je soud dle § 588 o.z. občanského zákoníku povinen přihlédnout i bez návrhu. Rozpor s dobrými mravy shledává soud v ujednání o úroku z poskytnuté částky a dalších smluvních poplatcích, přičemž celkem tento úrok a další poplatky tvoří cenu za poskytnutou úvěrovou jistinu. Cena za poskytnutou úvěrovou jistinu je však zjevně nepřiměřená. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 89/2020 lze judikatorní závěry týkající se nepřiměřenosti úrokových sazeb shrnout takto:- nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček,- v situaci, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti,- v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů,- není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem,- při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné,- jen konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem.Promítnuto do nyní souzené věci soud uzavírá, že v daném případě byla tato hranice překročena, jelikož průměrná sazba u spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami v lednu 2023 byla 10,20 % ročně (viz www.cnb.cz). Sjednaný úrok ve výši 24,52% ročně je však fakticky vyšší. Částka ve výši 12 550 Kč (náklady poskytovatele) nepředstavuje nic jiného než úroky, ujednání o nákladech poskytovatele zastírá skutečnou povahu tohoto poplatku, tedy že se jedná o úrok. Navíc o tuto částku byla též ponížena úvěrová jistina, žalovaná ve skutečnosti obdržela nikoliv úvěr v částce 67 000 Kč, ale 24 541 Kč. Podle § 255 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.Soud dopěl k závěru, že požadovaný úrok nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání, a proto je nutno hodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné právní ujednání, a to včetně sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty.7. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního ujednání, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Podle § 2991 odst. 1 o.z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím,