45 C 205/2025-30 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 7 445 Kč s příslušenstvím. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen „Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 3 575 Kč (+ jistinu ve výši 5 000 Kč), jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 218 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15,00 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 857 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou částku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 26 týdenních splátkách po 330 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10.10.2023. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 3 630 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.7.2024 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.2. Žalovaný se v předmětném k žalobě nijak nevyjádřil.3. Žalobkyně se z nařízeného jednání řádně a včas omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k tomuto jednání řádně a včas doručeno dne 8.8.2025. Soud tak věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků.4. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, soud zjistil, že žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč, výše úroku měla činit 88 % ročně, a že RPSN spotřebitelského úvěru činila 231,12 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.7.2024, včetně seznamu postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29.7.2024, včetně dokladu o jeho odeslání ze dne 16.8.2024 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědoměn.6. Z předžalobní upomínky ze dne 28.2.2025 včetně dokladu o jejím odeslání z téhož dne, soud zjistil, že žalované byla žalobkyní dne 28.2.2025 prostřednictvím poštovní přepravy odeslána písemná výzva k úhradě žalobou nárokované částky, a to do 15.3.2025.7. Z listiny označené jak tabulka umoření ze dne 5.8.2024 soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni na její pohledávku celkem částku ve výši 3 630 Kč.8. Ze zákaznické karty ze dne 11.4.2023 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako obsluha paletizátoru s čistým měsíčním příjmem 30 203 Kč, rodina má další příjem ve výši 8 800 Kč, a že žalovaný má další výdaje ve výši 10 000 Kč měsíčně.9. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.10. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.11. Podle § 573 odst. 1 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.12. Podle § 607 o. z. platí, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.13. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.15. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.16. Podle § 2390 o. z. platí, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.20. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“23. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.24. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2390 a následující o. z., a podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky.25. Soud připomíná shora uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti