7 C 267/2025-18 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 10 096 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 5.03.2025 mezi společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se dne , datum, se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 7.02.2024. Úvěr byl poskytnut žalovanému bezhotovostně převodem na jeho bankovní účet. Ve smlouvě o úvěru byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 096 Kč. Žalobkyně vedle nesplacené jistiny věru a poplatku za poskytnutí úvěru dále požaduje úrok z prodlení, a to za období od 8.02.2024 do zaplacení. Žalovaný byl upomínkou vyzván k úhradě dluhu.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř..Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listinu nazvanou „Smlouva o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, . Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě Smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky distančním způsobem popsaným ve smlouvě. Ze smlouvy vyplývá sjednaná splatnost úvěru ke dni 7.02.2024. Z potvrzení o provedené platbě vyplývá, že z bankovního účtu první předchůdkyně žalobkyně u , právnická osoba, byla dne , datum, odeslána platba 5 000 kč na bankovní účet č. , č. účtu, , který se shoduje s číslem účtu žalovaného uvedeným ve smlouvě o úvěru. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15.03.2025, který byl odeslán téhož dne. Soud dále dospěl k závěru, že Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 4.03.2025 je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele.Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (který do právního řádu ČR zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, spotřebitelský úvěr následně poskytne, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s výše uvedenými pravidly, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v přiměřené lhůtě.Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru ve lhůtě stanovené Smlouvou. Žalovaný před podáním žaloby neuhradil ničeho. Žalobkyně má právo na vrácení pouze jistiny poskytnutého úvěru, neboť Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně, resp. její předchůdkyně nesplnila povinnost uloženou jí v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu nedoložila, zda zjišťovala faktickou výši příjmů a výdajů žalovaného. Podle § 87 zákona, soud s účinností od 29.05.2022 k neplatnosti smlouvy přihlédne i bez návrhuPoskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 5 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho bankovní účet částku ve výši 5 000 Kč, žalovaný žalobkyni neuhradil před podáním žaloby ničeho, celou částku 5 000 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena.Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl poprvé vyzván k plnění prokazatelně oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15.03.2025, písemnost byla žalovanému odeslána téhož dne, následující třetí pracovní den se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 19.03.2025 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 20.03.2025 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než zákonné třídenní.Ve zbytku požadavku na úhradu poplatku ve výši 5 096,5 Kč a úroku z prodlení od 8.02.2024 soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, a to s ohledem na vzájemný poměr jejich úspěchu.