10 C 100/2026-24 – Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 23. 1. 2026 domáhala zaplacení pohledávky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , anonymizováno, uzavřené dne , datum, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč. Žalovaná z tohoto úvěru postupně vyčerpala částku 46 938 Kč, avšak neuhradila na splátkách ničeho. Pro porušení splátkových povinností žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 14. 10. 2025 a téhož dne žalovanou vyzvala k úhradě celé dlužné částky. Následně jí byla zaslána i předžalobní výzva, avšak bez výsledku. Ke dni podání žaloby evidovala žalobkyně pohledávku ve výši 48 538 Kč, sestávající z jistiny 46 938 Kč, nákladů na vymáhání 600 Kč a smluvních pokut 1 000 Kč. Dále požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 5 866,05 Kč, vypočtený mimo jiné z jistiny sazbou 26,28 % ročně od 15. 10. 2025 do 19. 1. 2026. Současně uplatnila zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 19. 1. 2026 ve výši 1 267,05 Kč, počítaný od 29. 10. 2025. Žalobkyně se rovněž domáhala dalšího úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 46 938 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 48 538 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení. Nárok na náklady na vymáhání ve výši 600 Kč odůvodnila smluvně sjednanou náhradou účelně vynaložených nákladů. Smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč byly dle tvrzení žalobkyně účtovány opakovaně za prodlení žalované se splátkami. Celkově se tedy žalobkyně domáhala zaplacení jistiny, smluvních sankcí, nákladů spojených s vymáháním a příslušenství představovaného úroky a úroky z prodlení, a to z důvodu neplnění závazků žalovanou ze smlouvy uzavřené dne , datum, a zesplatněné dne 14. 10. 2025.2. Soud rozhodoval při jednání, ke kterému se neodstavil žádný z účastníků.3. Ze smlouvy , Anonymizováno, - revolvingový úvěr č.: , anonymizováno, ze dne , datum, soud zjistil, že touto se zavázala žalobkyně poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr do výše 50 000 Kč s úrokovou sazbou 26,28 % ročně, RPSN činilo 29,7 % a dále účelový úvěr na nákup zboží – Samsung Galaxy S25 128GB v ceně 19 499 Kč. Výše minimální splátky činila 4 % z úvěrového rámce (min. 400 Kč). Termín splatnosti byl sjednán vždy k 20. dni v měsíci. Součástí smlouvy byla rovněž ujednání o smluvní pokutě ve výši 500 Kč za každé prodlení s úhradou splátky s tím, že je-li výše dlužné částky nižší než 500 Kč, byla tato smluvní pokuta naúčtována v této výši. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně má právo na náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání.4. Z doloženého výpisu NRKI soud zjistil, že žalovaná měla dva další splátkové úvěry (jistina 258 265 Kč se splátkou 5 003 Kč a jistina 154 999 Kč se splátkou 2 653 Kč).5. Z karty klienta soud zjistil, že se jedná o interní dokument žalobkyně s uvedenými parametry úvěru, jež dále odkazuje na další záznamy v registrech, které (vyjma výpisu NRKI) doloženy nebyly.6. Z Metodiky žalobkyně soud zjistil jí deklarovaný postup posouzení úvěruschopnosti prostřednictvím MLS (maximální limit splátky), což je částka, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru. Při hodnocení žalobkyně vychází z údajů sdělených klientem a ty pak porovnává s částkami životního minima, výdajů domácnosti, nákladů na bydlení a údaji NRKI. Vyvstává-li navzdory takto přezkumu pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje žalobkyně k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod.7. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 19 499 Kč dne 25. 6. 2026 a dále ve výši 27 439 Kč dne 26. 6. 2025.8. Z výzvy žalobkyně ze dne 14. 10. 2025 a podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru do 14 dní od sepsání této výzvy.9. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 18. 12. 2025 a podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou rovněž prostřednictvím svého zástupce k úhradě do sedmi dnů od odeslání této výzvy.10. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu s názvem , Anonymizováno, - revolvingový úvěr č.: , anonymizováno, ze dne , datum, soud zjistil, že touto se zavázala žalobkyně poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr do výše 50 000 Kč s úrokovou sazbou 26,28 % ročně, RPSN činilo 29,7 % a dále účelový úvěr na nákup zboží – Samsung Galaxy S25 128GB v ceně 19 499 Kč. Výše minimální splátky činila 4 % z úvěrového rámce (min. 400 Kč). Termín splatnosti byl sjednán vždy k 20. dni v měsíci. Součástí smlouvy byla rovněž ujednání o smluvní pokutě ve výši 500 Kč za každé prodlení s úhradou splátky s tím, že je-li výše dlužné částky nižší než 500 Kč, byla tato smluvní pokuta naúčtována v této výši. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně má právo na náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání. Žalovaná čerpala úvěr celkem ve výši 46 938 Kč, na úvěr pak dle tvrzení žalobkyně nezaplatila žalovaná ničeho. Žalobkyně následně celý dluh zesplatnila a vyzvala žalovanou k uhrazení celého dluhu, následně jí rovněž zaslala předžalobní výzvu, žalovaná však již ničeho neuhradila. Ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované byla zjištěna pouze obecná metodika, jakou žalobkyně postupuje a dále karta klienta (to je však pouze interní dokument žalobkyně). Žalobkyně rovněž prokázala lustraci žalované v nebankovního registru klientských informací (NRKI) z něhož však plynou toliko další úvěry žalované.11. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.13. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Podle ustanovení § 78 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při poskytování spotřebitelského úvěru pořizuje dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.15. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Soud se v dané věci nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované. Z listin doložených žalobkyní je zřejmé, že tato se posouzením této otázky důkladně (tedy nikoliv jen povrchně či symbolicky) nezabývala. Žalobkyně, vyjma výpisu NKRI, ze kterého vyplývají pouze další dluhy žalované, neprokázala, že by relevantním způsobem ověřovala úvěruschopnost žalované. Pokud jde o výpočet MLS, tak žalobkyně vycházela pouze z nepodložených informací tvrzených žalovanou, případně ze zákonem stanoveného životního minima, které představuje zcela fiktivní paušální výdaj, jež se neblíží obvyklým nákladům v daném místě a čase. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru přitom ukládá povinnost vycházet ze spolehlivých informací. Zejména za situace, kdy se již mělo jednat o několikerý existující úvěr žalované, nelze považovat toliko jí uváděné údaje za zcela spolehlivé. Ostatně v opačném případě by ztratila povinnost prověřovat úvěruschopnost prakticky smysl. Rovněž je třeba zdůraznit, že nic nebránilo žalobkyni vyžádat si od žalované pracovní smlouvu, potvrzení zaměstnavatele o příjmech či výpis z bankovního účtu. Zejména pak obstarání vý