10 C 12/2026-24 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení zesplatněné jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne , datum, . Tvrdí, že žalovaná porušila své povinnosti tím, že neuhradila splátku splatnou dne 15. 4. 2025, a to ani po dvou zaslaných upomínkách. Proto žalobkyně úvěr podle smlouvy zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky. Současně požaduje náhradu nákladů na upomínkování ve výši 1 000 Kč a zákonný úrok z prodlení. Dále žádá náhradu nákladů soudního řízení, jelikož žalovaná dluh neuhradila ani po předžalobní výzvě ze dne 28. 7. 2025.2. Žalovaná se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Účastníci řízení dali svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Z doložené smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, a výpisu z účtu ohledně verifikační platby bylo prokázáno, že dne 22. 1. 2025 se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být podle smlouvy vyplacen na účet žalované č. , č. účtu, nejpozději do 10 pracovních dnů od nabytí účinnosti smlouvy. Úrok činil 40 % měsíčně, RPSN činila 5570 % a žalovaná se úvěr zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách vždy ke každému 15. dni v měsíci ve výši 4 000 Kč. Na základě smlouvy žalovaná čerpala úvěr dne 22. 1. 2025 v částce 10 000 Kč na výše uvedený účet, jak vyplývá z potvrzení o platbě doloženém žalobkyní. Z negativního tvrzení žalobkyně bylo soudem zjištěno, že žalovaná úvěr nesplatila, resp. uhradila toliko částku 8 000 Kč. Žalobkyně po marných upomínkách přistoupila k zesplatnění úvěru spojeném s předžalobní výzvou zaslanou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně ze dne 28. 7. 2025, odeslané dle podacího lístku téhož dne, se lhůtou k plnění do 11. 8. 2025.5. Podle ustanovení § 580 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů10. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Soud v první řadě shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly úroku ve výši od 40 % ročně, přičemž RPSN činila 5570 %. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou (8,63 % ročně dle ČNB k 1/2025). Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou, viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kterým byla shledáno rozporné s dobrými mravy čtyřnásobné překročení úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami. Soud proto došel k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatná.11. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaná obdržela od žalobkyně částku 10 000 Kč a zaplatila dosud částku 8 000 Kč. Její povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši uvedené ve výroku I. Žalobkyni dále vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši vyplývající z právního předpisu, tedy dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 12. 8. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 28. 7. 2025 byla žalované zaslána výzva k plnění do 11. 8. 2025. Následující den tedy nastalo prodlení žalované.12. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy žalovaná měla ve věci převážný úspěch, té však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.