10 C 357/2025-28 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 10 499 Kč, a to na základě smlouvy o kontokorentu č. , anonymizováno, ze dne , datum, uzavřené mezi původním věřitelem, , právnická osoba, , jež se následně sloučila s , právnická osoba, , a žalovaným. V této smlouvě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 19,90 % p. a. Žalovaný se rovněž zavázal uhradit také poplatky účtované v souvislosti s poskytnutím úvěru. Původní věřitel svou povinnost z úvěrové smlouvy splnil a žalovanému předmětný úvěr poskytl. Žalovaný byl oprávněn průběžně čerpat povolený debet a také byl oprávněn kdykoliv úvěr částečně či zcela splatit. Každou platební transakci ve prospěch Běžného účtu se úvěr splácí a znovu se tak obnovuje možnost čerpat jej do sjednané výše. Podosažení této hranice byly další splatné transakce na účtu evidovány jako položky po splatnosti a jistina na účtu povoleného debetu se dále nenavyšovala. V souladu s obchodními podmínkami přistoupila banka dne 17. 2. 2025 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 989,16 Kč a z dlužných poplatků ve výši 499,00 Kč. Kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 989,16 Kč ve výši 19,90 % p.a. tvoří částky zaevidovaného a neuhrazeného smluvního úroku po splatnosti v období od 31. 8. 2024 do 31. 1. 2025. Žalobkyně pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2025, přičemž žalovaný ji neuhradil ani po předžalobní výzvě.2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Z Rámcové smlouvy o poskytování bankovních služeb ze dne , datum, bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, se zavázala poskytovat žalovanému bankovní služby. Podrobnější úprava byla sjednána odkazem na Produktové podmínky pro běžné účty a Sazebník právní předchůdkyně žalobkyně, ve kterém bylo mimo jiné v čl. 7. 1. bodu 6 sjednán poplatek za - Výzva k zaplacení dluhu / splnění jiné smluvní povinnosti ve výši 499 Kč. Na základě této smlouvy byl žalovanému zřízen běžný účet č. , č. účtu, , jak vyplývá z potvrzení o jeho zřízení ze dne 19. 12. 2018. Návrhem ze dne 31. 12. 2019 a Akceptací návrhu na uzavření Smlouvy o kontokorentu č. , anonymizováno, ze dne , datum, bylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr do výše 10 000 Kč k běžnému účtu č. , č. účtu, . Zápůjční úroková sazba činila 19,9 % p. a., RPSN 21,82 %. Pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalovaného, potom žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnanec s příjmem 25 000 Kč měsíčně, dále uvedl své výdaje a další údaje. Výpisem z účtu žalovaného bylo prokázáno, že dne 2. 12. 2019 obdržel žalovaný nemocenskou dávku od ČSSZ, dále dne 4. 12. 2019 obdržel příjem 23 775 Kč, 8. 1. 2020 příjem 25 101 Kč, 5. 2. 2020 příjem 24 915 Kč, 3. 3. 2020 příjem 30 843 Kč a dále pravidelně v obdobné výši. Z vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně bylo prokázáno, že tato prověřovala konkrétní informace z BRKI/NRKI. Předloženým výpisem z účtu , právnická osoba, bylo dále prokázáno, že pohledávka po splatnosti ve formě povoleného debetu činila 10 000 Kč, přičemž dále byl dne 6. 9. 2024 naúčtován poplatek ve výši 499 Kč v souvislosti s 1. výzvou k zaplacení dlužné částky. Výpisem z účtu bylo dále prokázáno, že v období od 31. 8. 2024 do 31. 1. 2025 činil úrok ve výši 19,90 % p.a. částku 989,16 Kč. Dopisem předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ze dne 17. 2. 2025 bylo dále prokázáno, že tato prohlásila dluh, tj. vyčerpané částky úvěru (jistiny) včetně úroků a všech ostatních finančních závazků, k uvedenému dni za okamžitě splatné a požádala o jejich splacení. Rámcovou smlouvou ze dne 7. 5. 2025, potvrzením úplaty, vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2025 a 10. 6. 2025 bylo dále prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila danou pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně žalovaného o zaplacení dále upomínala prostřednictvím svého zástupce předžalobní výzvou ze dne 10. 6. 2025. Žalovaný však dlužen částku neuhradil, jak vyplynulo z negativního tvrzení žalobkyně.5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.7. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru účinného ode dne 24. 4. 2020 u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.11. Podle čl. II bodu 1 zákona č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.12. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.14. Soud se v dané věci nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to z úřední povinnosti na zákl