10 C 9/2026-26 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, ze dne , datum, , uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, na jejímž základě tato poskytla žalované úvěr ve výši 17 009 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 26. 1. 2025. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté finanční prostředky nevrátila a dostala se tak do prodlení. Kromě jistiny požaduje žalobkyně zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Úvěr byl čerpán dne 26. 1. 2023 ve výši 4 340 Kč, dne 22. 3. 2023 ve výši 800 Kč, dne 21. 4. 2023 ve výši 500 Kč, dne 12. 5. 2023 ve výši 500 Kč, dne 5. 6. 2023 ve výši 4 000 Kč, dne 6. 6. 2023 ve výši 500 Kč, dne 10. 9. 2023 ve výši 1 205 Kč, dne 3. 11. 2023 ve výši 4 339 Kč a dne 19. 12. 2023 ve výši 825 Kč, a to převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými žalobkyní a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla dlužná částka převedena.2. Žalovaná se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Účastníci řízení dali svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Z předložené smlouvy má soud za prokázané, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, (dříve , právnická osoba, ) byla dne , datum, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , anonymizováno, . Úrok byl sjednán denně ve výši 1,25 %, roční úroková sazba činila 457,5 %, RPSN činilo 4 678,99 %. Žalovaná čerpala úvěr převodem na svůj bankovní účet č. , č. účtu, dne 26. 1. 2023 ve výši 4 340 Kč, dne 22. 3. 2023 ve výši 800 Kč, dne 21. 4. 2023 ve výši 500 Kč, dne 12. 5. 2023 ve výši 500 Kč, dne 5. 6. 2023 ve výši 4 000 Kč, dne 6. 6. 2023 ve výši 500 Kč, dne 10. 9. 2023 ve výši 1 205 Kč, dne 3. 11. 2023 ve výši 4 339 Kč a dne 19. 12. 2023 ve výši 825 Kč, což bylo prokázáno z vyžádaného výpisu z účtu žalované. Žalovaná byla následně vyzvána k vrácení jistiny a příslušenství doloženou e-mailovou výzvou k okamžité úhradě, jež byla dne 13. 3. 2024 odeslána na e-mail žalované, který uvedla ve smlouvě. Smlouvami o postoupení pohledávek a jejich přílohami bylo dále prokázáno, že následně byla pohledávka postoupena z původního věřitele na společnost , právnická osoba, , a ta dále pohledávku postoupila na žalobkyni. Z negativního tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalovaná dlužnou částku žalobkyni nevrátila, resp. uhradila na úvěr toliko částku 12 669,41 Kč, a to ačkoliv byla žalovaná vyzvána k jejímu vrácení rovněž předžalobní výzvou ze dne 2. 6. 2025, odeslanou doporučeně poštou téhož dne, což žalobkyně prokázala rovněž podacím lístkem České pošty s. p.1. 2. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.2. 3. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.3. 4. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.4. 5. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.5. 6. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.6. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce v souladu s ustálenou praxí tak, že uzavřená smlouva o úvěru je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. občanského zákoníku neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši úroků denně ve výši 1,25 %, kdy roční úroková sazba činila 457,5 % a RPSN činilo 4 678,99 %. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Obdobně posuzuje danou otázku Krajský soud v Plzni, viz rozhodnutí ze dne 4. 11. 2020, č. j. 25 Co 279/202047. Dle názoru soudu se v dané věci jedná o výši nepřiměřenou a tedy zjevně odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (9,72 % p. a. 1/2023 dle ČNB).7. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 a § 588 občanského zákoníku, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků by bylo možné posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku 17 009 Kč a na úvěr zaplatila dle tvrzení žalobkyně částku 12 669,41 Kč. Její povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši uvedené ve výroku I. Pokud se jedná o úrok z prodlení, soud jej přiznal v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku včetně úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 14. 3. 2024 do zaplacení, když žalovaná byla prokazatelně vyzvána k plnění e-mailem ze dne 13. 3. 2025, odeslaném na e-mailovou adresu sdělenou žalovanou. Následující den tak nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data, a to ve výši, jež vyplývá z právních předpisů. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 339,59 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.