10 C 92/2026-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení dlužné částky ze spotřebitelského úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, uzavřené dne , datum, . Na jejím základě byl žalované poskytnut neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, z něhož částka 27 500 Kč byla vyplacena žalované dne 3. 10. 2025 a částka 2 500 Kč byla uhrazena jako provize zprostředkovateli. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou cenu úvěru ve výši 36 000 Kč ve 20 měsíčních splátkách po 1 800 Kč, splatných vždy do 20. dne v měsíci, přičemž první splátka byla splatná dne 20. 11. 2025. Pro prodlení žalované se splácením došlo k zesplatnění úvěru oznámením žalobkyně ze dne 25. 1. 2026. Ke dni žaloby činil dluh celkem 31 550 Kč, z toho jistina 30 000 Kč a dlužné úroky 1 550 Kč, přičemž nesplacené splátky činily 5 399 Kč a zesplatněná část jistiny 26 151 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní úrok ve výši 21,640 % ročně z dlužné jistiny od 26. 1. 2026, po 90 dnech ve výši zákonného úroku z prodlení, a to do zaplacení. Současně se domáhala náhrady nákladů za tři upomínky v celkové výši 300 Kč, smluvních pokut za opožděné splátky ve výši 1 497 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 31 550 Kč za období od 26. 1. 2026 do 28. 2. 2026, tj. částky 1 072 Kč.2. Žalovaná se k podané žalobě na výzvu soudu žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu dali svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Předloženou smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , anonymizováno, bylo prokázáno, že se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr žalované ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem 21,64 % ročně, při RPSN 37,9 %, kdy výše splátek činila 1 800 Kč splatných ve 20 měsíčních splátkách. Součástí smlouvy byl sazebník poplatků, kde byl mimo jiné sjednán poplatek za každou odeslanou upomínku ve výši 100 Kč. Součástí smlouvy bylo dále ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně. Rovněž byla sjednána pokuta ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení se zaplacením měsíční splátky. K ověření totožnosti žalované při uzavírání smlouvy byla provedena korunová platba, jež byla prokázána potvrzením transakce , právnická osoba, ze dne 3. 10. 2025. Úvěruschopnost žalované byla prokázána z písemného dotazníku žalované, potvrzení o úhradě nájmu ve výši 8 489 Kč, mzdovými listy za 7/2025 s příjmem 25 700 Kč, za 8/2025 s příjmem 28 583 Kč a výpisy z účtu potvrzujícími připsání mzdy na účet žalované. Žalobkyně rovněž prověřila databáze společnosti Cebia a REPI Report, z jejichž doložených výpisů nebyly zjištěny zásadní důvody, proč by žalovaná nemohla úvěr splatit. Čerpání úvěru proběhlo dle potvrzení , právnická osoba, tak, že částka 27 500 Kč byla čerpána na účet žalované dne 3. 10. 2025 a částka 2 500 Kč byla použita na úhradu odměny zprostředkovatele úvěru. V souvislosti s neuhrazenými splátkami byla žalovaná upomínána, a to doloženými upomínkami ze dne 25. 11. 2025, 25. 12. 2025 a dále výzvou k úhradě celé zbývající výše dluhu ze dne 25. 1. 2026, kdy tato byla zaslána prostřednictvím právního zástupce žalobkyně dle podacího lístku dne 25. 1. 2026, přičemž součástí této výzvy je jednoduchá výzva k plnění. Z negativního tvrzení žalobkyně pak soud zjistil, že na uvedenou pohledávku nebylo žalovanu plněno.5. Podle ustanovení § 75 zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy že žalovaná čerpala úvěr, který následně nesplácela, v důsledku čehož rovněž vzniklo právo žalobkyně na zaplacení sjednaných poplatků za upomínky a k zaplacení sjednaných smluvních pokut, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Současně soud z úřední povinnosti prověřoval, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřila úvěruschopnost žalovaného. Z provedených důkazů je zřejmé, že žalovaná uvedla své příjmy a výdaje, doložila žalobkyni potvrzení o svých příjmech, doložila zajištění svých bytových potřeb a dále si žalobkyně vyžádala informace o žalované z databází vedených ohledně poskytovaných úvěrů. Je tedy zřejmé, že žalobkyně se otázkou schopnosti žalované úvěr splatit důkladně (tj. nikoliv jen povrchně a formálně) zabývala a vycházela přitom z ověřených údajů.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 625 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 721 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 419 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.