10 C 98/2026-17 – Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 8 690 Kč s příslušenstvím, která představuje nezaplacenou cenu za dodávku vody a odvádění odpadních vod na základě faktury č. , anonymizováno, v částce 5 277 Kč, faktury č. , anonymizováno, v částce 2 601 Kč a faktury č. , anonymizováno, v částce 289 Kč. Dne 16. 5. 2025 žalovaný písemně svůj dluh uznal a zavázal se celý dluh uhradit ve dvou splátkách po 2 800 Kč, splatných ke dni 20. 6. 2025 a 20. 7. 2025 a splátkou ve výši 2 567 Kč splatnou ke dni 20. 8. 2025. Protože žalovaný uhradil pouze první splátku ve výši 2 800 Kč stal se celý dluh ve výši 5 367 Kč splatný ke dni 20. 8. 2025. Dále žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu za dodávku vody a odvádění odpadních vod za období od 1. 6. 2025 do 31. 8. 2025 na základě faktury č. , anonymizováno, v částce 3 323 Kč splatné ke dni 18. 9. 2025. Ke splnění dluhu byl žalovaný opakovaně žalobkyní vyzýván v podobě písemných upomínek.2. Žalovaný se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřil.3. Za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.4. Žalobkyně k žalobě doložila Smlouvu o dodávce vody a odvádění odpadních vod č. , anonymizováno, ze dne 23. 11. 2020, fakturu VS , var. symbol, , fakturu VS , var. symbol, , fakturu VS , var. symbol, , fakturu VS , var. symbol, , uznání dluhu ze dne 16. 6. 2025, výpis z emailové komunikace účastníků, oznámení o přerušení dodávky pitné vody a seznam pohledávek žalobkyně za žalovaným.5. Na podkladě doloženého uznání dluhu ze dne 16. 6. 2025 a vzhledem k absenci tvrzení žalovaného o úhradě dlužné částky, dospěl soud k závěru, že žalovaný dluží žalobkyni celkem částku 5 367 Kč za dodávku pitné vody, neboť žalovaný svůj dluh z faktur VS , var. symbol, , VS , var. symbol, a VS , var. symbol, ve výši 8 167 Kč uznal co do důvodu i výše a zavázal se dluh uhradit ve splátkách po 2 800 Kč splatných ke dni 30. 6. 2025 a 20. 7. 2025 a splátce ve výši 2 567 Kč splatné ke dni 20. 8. 2025, a to pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný však dosud uhradil pouze první splátku ve výši 2 800 Kč a k úhradě mu tak nadále zbývá částka 5 367 Kč. Z faktury VS , var. symbol, má soud dále za prokázané, že za období 1. 6. 2025 do 31. 8. 2025 vyúčtovala žalobkyně žalovanému dodávku vody a odvod odpadních vod částkou 3 323 Kč, splatnou ke dni 18. 9. 2025. Na uvedené vyúčtování žalovaný neuhradil ničeho. Z výpisu emailové komunikace žalobkyně bylo taktéž prokázáno, že žalovaný byl na prodlení s úhradou vyúčtování opakovaně upomínán.6. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.7. Podle § 8 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb., zákon o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu (dále jen „zákon o vodovodech“), je vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, povinen uzavřít písemnou smlouvu o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod s odběratelem. Závazky vzniklé z této smlouvy přecházejí na právního nástupce vlastníka vodovodu nebo kanalizace a na právního nástupce provozovatele.8. Podle § 8 odst.13 zákona o vodovodech má vlastník vodovodu právo na úplatu za dodávku pitné vody (dále jen "vodné"), pokud ze smlouvy uzavřené podle odstavce 2 nevyplývá, že vodné se platí provozovateli vodovodu (§ 20). Právo na vodné vzniká vtokem vody do potrubí napojeného bezprostředně za vodoměrem, a není-li vodoměr, vtokem vody do vnitřního uzávěru připojeného pozemku nebo stavby, popřípadě do uzávěru hydrantu nebo výtokového stojanu. Vodné je úplatou za pitnou vodu a za službu spojenou s jejím dodáním. Právo na úplatu pevné složky vodného vzniká podle podmínek stanovených ve smlouvě uzavřené podle odstavce 6, v níž je sjednána dvousložková forma vodného. Takové sjednání je možné ode dne účinnosti obecně závazné vyhlášky obce vydané v samostatné působnosti obce nebo rozhodnutím nejvyššího orgánu právnické osoby, která je vlastníkem vodovodů a kanalizací podle § 20 odst. 4.9. Podle ustanovení § 8 odst. 14 zákona o vodovodech má vlastník kanalizace právo na úplatu za odvádění odpadních vod (dále jen "stočné"), pokud ze smlouvy uzavřené podle odstavce 2 nevyplývá, že stočné se platí provozovateli kanalizace (§ 20). Právo na stočné vzniká okamžikem vtoku odpadních vod do kanalizace. Stočné je úplatou za službu spojenou s odváděním, čištěním, nebo jiným zneškodňováním odpadních vod. Právo na úplatu pevné složky stočného vzniká podle podmínek stanovených ve smlouvě uzavřené podle odstavce 6, v níž je sjednána dvousložková forma stočného. Takové sjednání je možné ode dne účinnosti obecně závazné vyhlášky obce vydané v samostatné působnosti obce nebo rozhodnutím nejvyššího orgánu právnické osoby, která je vlastníkem vodovodů a kanalizací podle § 20 odst. 4.10. Podle ustanovení § 20 odst. 4 zákona o vodovodech se vodné a stočné hradí v jednosložkové formě, pokud obec nestanoví obecně závaznou vyhláškou vydanou v samostatné působnosti úhradu vodného a stočného ve dvousložkové formě, včetně druhu stanovení pevné složky. O úhradě vodného a stočného ve dvousložkové formě včetně druhu stanovení pevné složky může také rozhodnout nejvyšší orgán právnické osoby, která je vlastníkem vodovodů a kanalizací a ve které výkon hlasovacích práv nejméně ve dvoutřetinové většině drží obce.11. Na základě doložených důkazu dospěl soud k závěru, že žalovaný neuhradil žalobkyni celkem částku 8 690 Kč odpovídající neuhrazené vyúčtované ceně vodného či stočného na základě doložených faktur. Žalovaný uznal svůj dluh ve výši 5 367 Kč vůči žalobkyni co do důvodu i výše. Po uznání dluhu tedy žalobkyně již nemusela prokazovat jeho existenci (vznik závazku), ani jeho právní důvod, ani jeho trvání, ač tak žalobkyně v řízení učinila. Žalovaný při své nečinnosti v řízení neprokázal, že závazek vůbec nevznikl nebo že zanikl. Žalobkyně současně dostála své dokazovací povinnosti ohledně zbytku uplatněného nároku představující neuhrazené vyúčtované vodné a stočné na základě doložené faktury ve výši 3 323 Kč. Protože žalovaný neuhradil sjednané splátky ani fakturu ve lhůtě splatnosti, dostal se do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, a proto má žalobkyně právo na úhradu úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z., jehož výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 690 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč.