22 C 6/2026-29 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 170 Kč s úrokem z prodlení od 16. 5. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2023 mezi společností , právnická osoba, , (dále jen „původní věřitel“) a společností , právnická osoba, , která následně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023 postoupila pohledávku žalobkyni. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, , a to elektronickou formou, na základě které byl žalovanému poskytnut dne , datum, úvěr ve výši 25 010 Kč na účet uvedený v úvěrové smlouvě č. , č. účtu, , přičemž žalovaný se zavázal vyčerpaný úvěr vrátit nejpozději ke dni 25. 5. 2024. Za dobu trvání smluvního vztahu se však žalovaný dostal do prodlení s řádným splácením smluvených splátek, přičemž na vyčerpaný úvěr uhradil celkem 20 840 Kč. Původní věřitel proto využil svého oprávnění a úvěr v dosud nesplacené výši zesplatnil ke dni 15. 5. 2023. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala dlužné jistiny ve výši 4 170 Kč a úroku prodlení z dlužné jistiny v zákonné výši. Žalovaný ke dni podání žaloby žalobkyni nezaplatil ničeho i přes výzvu žalobkyně ze dne 11. 1. 2024.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Provedeným dokazováním soud z listinných důkazů předložených žalobkyní ke skutkovému stavu zjistil, že dne 25. 5. 2022 byl žalovaným podepsán návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru/smlouva o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 4 170 Kč na dobu trvání 24 měsíců. Žalovaný se zavázal splácet vyčerpaný úvěr v podobě měsíčních splátek o minimální výši 10 % z vyčerpané jistiny, nejméně však 500 Kč, to vše spolu se smluvním úrokem ve výši 457,50 % ročně. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Žalobkyně předložila soudu doklady o poukázání částky v celkové výši 25 010 Kč na účet žalovaného, který žalovaný specifikoval v rámci Smlouvy, a to ve dne 25. 5. 2022 ve výši 3 000 Kč, dne 26. 5. 2022 ve výši 1 100 Kč, dne 15. 6. 2022 ve výši 4 000 Kč, dne 17. 7. 2022 ve výši 4 000 Kč, dne 3. 10. 2022 ve výši 4 170 Kč, dne 25. 10. 2022 ve výši 4 170 Kč, dne 17. 1. 2023 ve výši 4 000 Kč a dne 16. 2. 2023 ve výši 570 Kč. Vyplacení úvěru má soud za prokázané též ze sdělení , právnická osoba, opatřené soudem. O okamžitém zesplatnění úvěru byl žalovaný ze strany původního věřitele informován prostřednictvím emailové zprávy ze dne 15. 5. 2023. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný oproti vyplacenému úvěru ve výši 25 010 Kč uhradil celkem 20 840 Kč. K postoupení předmětné pohledávky za žalovaným došlo na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2023 mezi původním věřitelem a společností , právnická osoba, a Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 12. 2023 mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní, která následně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky na základě doložené předžalobní výzvy ze dne 11. 1. 2024 spolu s potvrzením o jejím odeslání.Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 2993 o. z. věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Na základě zjištěného skutkového stavu a podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, ze dne , datum, je neplatná, a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když výše sjednaného úroku činila 457,50 % ročně (přičemž v květnu 2022 dosahovaly úrokové sazby spotřebitelských úvěrů dle systému časových řad ARAD zveřejňovaného Českou národní bankou 8,64 % ročně), hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), a v daném případě byla úroková sazba sjednána ve výši téměř třiapadesátinásobku obvyklé úrokové sazby. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z. Žalobkyni jakožto poskytovateli spotřebitelských úvěrů je ustálená judikatura Nejvyššího soudu ohledně výše úroků jistě známa, a pokud v rozporu s ní nadále poskytuje úvěry s podstatně vyššímu úroky, nemůže z takového jednání profitovat. S ohledem na výše uvedené nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o úvěru, tedy § 2395 a násl. o. z. a smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou.Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 25 010 Kč, žalovaný před podáním žaloby žalobkyni uhradil 20 840 Kč (na základě tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak v řízení nerozporoval), soud tedy částku ve výši 4 170 Kč posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl vyzvána k plnění, prokazatelně v rámci předžalobní výzvy odeslané dne 11. 1. 2024, ve které mu žalobkyně poskytla třídenní lhůtu. V souladu s ustanovením § 573 o. z. se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného dne 16. 1. 2024, do 19. 1. 2024 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 20. 1. 2024 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného (výrok I.).Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena (výrok II.).O nákladech řízení rozhodoval soud podle ust. § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně byla neúspěšná co do předmětu řízení specifikovaném ve výroku II. tohoto rozsudku představující poměrně nepatrnou část předmětu řízení. Vzhledem k tomu, že ve zbývajícím rozsahu již byla žalobkyně v řízení úspěšná (výrok I.), přiznal jí soud právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 170 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. (převzetí věci a předžalobní výzva ze dne 11. 1. 2024) a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 4 170 Kč sestávající z částky 300 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 6 pís