22 C 60/2026-22 – Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení v souhrnné výši 8 000 Kč. Uvedl, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, byly uzavřeny smlouva o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, a č. , anonymizováno, , na jejíchž základě byly žalovanému dne 24. 8. 2024 poskytnuty úvěr ve výši 3 000 Kč a 5 000 Kč, které byly zaslány na jím určený bankovní účet. Pohledávky ze smlouvy byly následně postoupeny nejprve na společnost , právnická osoba, a poté na žalobkyni. Ta však před podáním žaloby dospěla k závěru, že původní věřitel v obou případech při uzavření úvěrové smlouvy řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného podle zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu považovala úvěrové smlouvy za neplatné, a podanou žalobou se tak vyplacených prostředků žalobkyně domáhá k úhradě z titulu bezdůvodného obohacení s tím, že žalovaný dosud na svůj dluh neuhradil ničeho, a to i přes žalobkyní zaslanou předžalobní výzvu.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyslovili souhlas, přičemž souhlas žalovaného je dovozen dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když se žalovaný ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil.Žalobkyně k prokázání svých tvrzení předložila soudu potvrzení o provedené platbě, dle kterého měly být z účtu původního věřitele dne 24. 8. 2024 převedeny částky 3 000 Kč a 5 000 Kč na účet , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Dále žalobkyně předložila Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2024 uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a , právnická osoba, jako postupníkem a Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2024 mezi , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, jejíž přílohou je též seznam postoupených pohledávek. Předžalobní výzvou ze dne 21. 11. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu se lhůtou k plnění do 7 dnů od odeslání výzvy.Ze sdělení , právnická osoba, soud zjistil, že vlastníkem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a dne 24. 8. 2024 byly na tento účet byly připsány dvě platby z účtu č. , č. účtu, v souhrnné výši 8 000 Kč pod VS , var. symbol, .Z provedených důkazů má soud za prokázané, že původní věřitel převedl pod VS , var. symbol, na účet žalovaného dne 24. 8. 2024 celkem částku 8 000 Kč. Pohledávky za žalovaným ve shodné výši označené shodným VS pak byly postoupeny žalobkyni (prostřednictvím , právnická osoba, ).Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:Podle ustanovení § 2993 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala, že na ni byla postoupena pohledávka spočívající v poskytnutí částky 8 000 Kč na účet žalovaného (na základě úvěrových smluv, které žalobkyně považuje za neplatné), dospěl soud k závěru, že žalovaný je povinen vrátit toto bezdůvodné obohacení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost plnit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 8 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.