23 C 10/2026-26 — Okresní soud v Sokolově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 390 Kč s příslušenstvím․ V žalobě tvrdila, že dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o nákupu na splátky č. , Anonymizováno, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 26 990 Kč na nákup zboží u prodejce, kdy částka poskytnutého úvěru byla zaslaná přímo prodejci označenému ve smlouvě. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 21,90 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách dle dohodnutého splátkového kalendáře. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný porušil svoji povinnost splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a z toho důvodu využila žalobkyně svého oprávnění a úvěr ke dni 14. 5. 2025 zesplatnila. Zesplatnění úvěru bylo žalovanému oznámeno dopisem nazvaným předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu. Na poskytnutý úvěr neuhradil žalovaný žádnou částku. Požadovaná částka se sestává z nesplacené jistiny ve výši 26 990 Kč a poplatků ve výši 400 Kč. Příslušenství tvoří smluvní úrok a úrok z prodlení.2. K výzvě soudu následně vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do smluvního úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 26 990 Kč od 15. 5. 2025 do zaplacení. Usnesením soudu ze dne 28. 1. 2026 č. j. 23 C 10/2026-17 byla v této části žaloba zastavena.3. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.4. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.5. Z předložených listin vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o nákupu na splátky č. , Anonymizováno, , na základě které žalovaný zakoupil od prodejce , právnická osoba, zboží za cenu 26 990 Kč, přičemž cena zboží byla uhrazena na základě uzavřené smlouvy žalobkyní. Žalovaný úvěr načerpal v souladu se smlouvou dne 15. 11. 2024. Úvěr měl být uhrazen ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 856 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 21,90 %, RPSN činilo 24,61 %. V části 3. Standardních informací byly sjednány náklady v případě opožděných plateb, úroky z prodlení, smluvní pokuta a upomínací výdaje ve výši 200 Kč za upozornění. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy bylo doloženo podanými dotazy a výpisy z registrů. Z přehledu plateb vyplývá průběh čerpání a dopočet úroků. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 3. 4. 2025 a dopisem ze dne 15. 5. 2025 byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě celého úvěru. Naposledy byl vyzván k úhradě předžalobní výzvou ze dne 10. 9. 2025.6. Soud věc právně posoudil zejména podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dále posoudil vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako vztah vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. o.z., podle které vznikla žalobkyni jako úvěrující povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovanému jako úvěrovanému povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Žalobkyně před poskytnutím úvěru dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když z informací od žalovaného, z lustrací v registrech NRKI i BRKI, dále v registru Centrálních evidence exekucí, v rejstříku SOLUS, v interní databázi žalobkyně a další, vyhodnotila, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Žalovaný však úvěr a poplatky za sjednané služby v uvedeném rozsahu neuhradil, čímž se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat ode dne následujícího po splatnosti úroky z prodlení dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., žalobkyní částečně kapitalizované v částce 14,04 Kč. Dále mu vznikla povinnost uhradit účelně vynaložené náklady ve výši 400 Kč (za výzvu ze dne 3. 4. 2025 a předžalobní výzvu ze dne 15. 5. 2025) a sjednaný smluvní úrok částečně kapitalizovaný ve výši 2 868,76 Kč a následně požadovaný ve výši 12 % ročně v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 911 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 096 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 390 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř..