23 C 253/2025-42 — Okresní soud v Sokolově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 630,50 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o povoleném debetu ze dne , datum, .2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. Z předložených listin vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o bankovních službách, na základě které se žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, . Ze Smlouvy o povoleném debetu ze dne , datum, (dále jen „smlouva“) soud zjistil, že žalobkyně se žalovaným ujednala, že mu umožní přečerpat jeho běžný účet do výše úvěrového limitu až 5 000 Kč. Úroková sazba byla ve smlouvě sjednána ve výši 12 % ročně, roční procentní sazba nákladů ve výši 12,72 %. Povolený debet byl splatný v poslední den doby čerpání. Úroky byly splatné měsíčně a byly hrazeny bez dalšího příkazu z účtu žalovaného. V odstavci „Úroky“ byl od okamžiku vzniku nepovoleného debetu sjednán úrok ve výši 25 % z celého záporného zůstatku. Dodatkem ke smlouvě o povoleném debetu ze dne 26. 10. 2021 byl úvěrový limit navýšen na částku 10 000 Kč, RPSN činila 12,71 %. Součástí smlouvy byl Sazebník, Všeobecné obchodní podmínky i oznámení o úrokových sazbách. Dopisem ze dne 6. 7. 2024 byl žalovaný informován o vzniku nepovoleného debetu a vyzván k jeho úhradě. Dne 30. 10. 2024 byl žalovaný vyzván k vyrovnání nepovoleného debetu a byl upozorněn na důsledky neuhrazení dlužné částky. Z dopisu nazvaného Ukončení smlouvy ze dne 4. 12. 2024 vyplývá, že žalobkyně odstoupila od Smlouvy o bankovních službách z důvodu nedovoleného přečerpání zůstatku na účtu. Z historického výpisu vyplývá výpočet dlužné částky, kdy jistina činila 11 630,50 Kč, splatné úroky 199,66 Kč a úroky z prodlení 189,52 Kč. Z periodického výpisu za období od 11. 5. 2024 do 12. 6. 2024 vyplývá, že žalovaný měl na běžném účtu záporný zůstatek. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě předžalobní výzvou ze dne 24. 2. 2025.5. Soud věc právně posoudil zejména podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dále posoudil vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako vztah vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. o.z., podle které vznikla žalobkyni jako úvěrující povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovanému jako úvěrovanému povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Žalobkyně před poskytnutím úvěru dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když z informací od žalovaného, ověřením z bankovních registrů klientských informací stejně jako nebankovních registrů, z databází SOLUS, insolvenčního rejstříku a dalších údajů vyhodnotila, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Žalovaný však úvěr, úroky a poplatky za sjednané služby v uvedeném rozsahu neuhradil, čímž se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat ode dne následujícího po splatnosti úroky z prodlení dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., žalobkyní částečně kapitalizované ke dni 13. 2. 2025 v částce 189,52 Kč. Dále mu vznikla krom jistiny povinnost uhradit úroky z úvěru, žalobkyní částečně kapitalizované ke dni 13. 2. 2025 v částce 199,66 Kč.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 168,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 630,50 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 090 Kč ve výši 1 278,90 Kč. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.