23 C 275/2025-33 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 17 963 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , anonymizováno, ze dne , datum, uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , se , adresa, , IČO , IČO, , na jejímž základě poskytla tato žalované úvěr ve výši 14 400 Kč, a to v platbách 12 000 Kč dne 7. 3. 2024, 600 Kč dne 10. 4. 2024, 600 Kč dne 7. 5. 2024, 600 Kč dne 8. 6. 2024 a 600 Kč dne 10. 7. 2024. Jistina ve výši 12 000 Kč a smluvní úrok 5 963 Kč byly splatné 4. 11. 2024. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že v případě, že by soud neměl její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.2. Žalovaná na výzvu, která byla na adresu jejího trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřila k žalobě, nereagovala. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.3. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. Z předložených listin bylo zjištěno následující. Původní věřitel a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , anonymizováno, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Roční úroková sazba činila 150 % a procentní sazba nákladů činila 311,30 %. Z potvrzení o provedených platbách a zprávy , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalované byly postupně poskytnuty částky ve výši 12 000 Kč dne 7. 3. 2024 a 600 Kč ve dnech 10. 4. 2024, 7. 5. 2024, 8. 6. 2024 a 10. 7. 2024. Právní předchůdkyní žalobkyně byl úvěr zesplatněn ke dni 4. 11. 2024. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 vč. dodatku a seznamu pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Oznámením ze dne 15. 1. 2025 byla žalovaná informována o postoupení pohledávky. Výzvou k úhradě ze dne 15. 1. 2025, kterou dle podacího lístku z téhož dne žalobkyně prokazatelně odeslala žalované, bylo doloženo, že žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnutých prostředků ve lhůtě tří dnů. Dle sdělení žalobkyně žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr částku 8 319 Kč, důvod pro poskytnutí úvěrových finančních prostředků v konkrétní výši není žalobkyně schopna dotvrdit ani doložit.5. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.6. V řízení žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.7. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.9. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.10. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.11. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o revolvingovém úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z., a to právě s ohledem na jednání původního věřitele a zásadu dobrých mravů. Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 12 000 Kč s možností opakovaného čerpání s roční úrokovou sazbou 150 % a RPSN 311,50 %. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť výše sjednaného úroku je zcela nepřiměřená. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Nahlédnutím do databáze ARAD ČNB soud zjistil, že v měsíci březnu 2024 byla obvyklá výše roční procentní sazby úvěrů pro spotřebitele 7,98 %. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě úroku uvedeného ve smlouvě výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytl. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.14. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nezabýval se podrobněji tvrzením žalobkyně o zkoumání úvěruschopnosti žalované, které zůstalo jen na úrovni tvrzení.15. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 14 400 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).16. Soud z tvrzení žalobkyně zjistil, že z částky 14 400 Kč uhradila žalovaná celkem 8 319 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy mohla žalobkyně započíst plnění v této výši pouze na úhradu poskytnutých finančních prostředků, a tedy z půjčky 14 400 Kč zbývá k úhradě 6 081 Kč. Tato částka byla žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 15. 1. 2025, která mu byla odeslána doporučeně téhož dne. Následujícího dne, resp. 16. 1. 2025 (čtvrtek) se písemnost mohla dostat do dispozice žalované, lhůta k úhradě byla žalobkyní stanovena tři dny, tedy do 19. 1. 2025, resp. 20. 1. 2025 (pondělí). Ode dne následujícího, tj. 21. 1. 2025, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta pro zaplacení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Ve zbytku soud žalobu zamítl.17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal. Žalovaná, která měla ve věci převážný úspěch (žalobkyně požadovala částku 17 963 Kč a přiznáno bylo 6 081 Kč), žádné náklady řízení neuplatňovala a ani jí žádné náklady v řízení nevznikly, kdy po celou dobu řízení zůstala pasivní.