23 C 36/2026-30 — Okresní soud v Sokolově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 282,97 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že její aktivní legitimace vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025, uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní. Žalovaný uzavřel s původní věřitelkou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, . Úrok byl sjednán ve výši 23,8 % ročně, splátky činili minimálně 686 Kč měsíčně. Žalovaný dlužnou částku nesplácel, s účinností ke dni 7. 2. 2024 proto žalobkyně od smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 8 886,49 Kč, poplatků ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a úroků z úvěru ve výši 896,48 Kč.2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 4 téhož zákona, a na další soudu známou adresu, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. Z předložených listin vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč s prvním čerpáním ve výši 6 209 Kč. Tato částka měla být splacena v 10 měsíčních splátkách po 686 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 23,8 %, RPSN činilo 23,8 %. V části 5 smlouvy je souhrnně uvedeno, co bylo sjednáno, včetně sankcí. Ze sazebníku právního předchůdce žalobkyně, který byl součástí smlouvy, vyplývají jednotlivé sankce, a to 400 Kč za 1. upomínku, 600 Kč za 2. upomínku a 1 500 Kč za předčasné ukončení smlouvy z důvodu prodlení spotřebitele. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného k uvedené smlouvě vyplývá, že totožnost žalovaného byla ověřena dle občanského průkazu. Dále byl proveden pre-scoring, přičemž žalovaný byl lustrován v evidenci SOLUS a insolvenčním rejstříku, bylo zjištěno, že žalovaný není povinen hradit žádné další měsíční splátky úvěrů. Ze sdělených údajů žalovaným o příjmech ve výši 16 500 Kč, výdajích žalovaného ve výši 7 000 Kč a předpokládané výši měsíční splátky ve výši 686 Kč dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Z rozkladu splátek vyplývá průběh čerpání a splácení úvěru. Z dopisu ze dne 8. 1. 2024 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy z důvodu prodlení žalovaného a vyzvala jej k úhradě do 30 dnů, tj. do 7. 2. 2024. Odstoupení bylo žalovanému odesláno doporučeně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025 ve spojení s doloženým seznamem bylo zjištěno postoupení pohledávky za žalovaným. O postoupení byl žalovaný informován dopisem ze dne 23. 6. 2025.5. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.7. V řízení žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.8. Soud věc právně posoudil zejména podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dále posoudil vzniklý právní vztah mezi žalobkyní, resp. právní předchůdkyní a žalovaným jako vztah vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. o.z., podle které vznikla právní předchůdkyni žalobkyně jako úvěrující povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovanému jako úvěrovanému povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně, před poskytnutím úvěru dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když z informací od žalovaného, ověřením v registru SOLUS a insolvenčním rejstříku a dalších vyhodnotila, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. V daném případě žalobkyně prokázala, že se žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru o shora citovaném obsahu a že žalovaný vyčerpal v rámci sjednaného úvěrového rámce celkovou částku 18 128 Kč. Prokázáno také bylo, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, když ke dni podání žaloby činil dluh žalovaného na jistině úvěru částku 8 886,49 Kč. Co se týká žalovaných poplatků, pak bylo prokázáno, že žalobkyně má právo na zaplacení žalovaných poplatků a smluvní pokuty vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného. Po podání žaloby žalovaný dle tvrzení žalobkyně ničeho neuhradil, žalovaný tyto skutečnosti v průběhu řízení nevyvrátil, kdy po celou dobu řízení zůstal zcela pasivní. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně má právo na zaplacení částky 8 886,49 Kč, což je nezaplacená jistina poskytnutého úvěru, kapitalizovaných úroků ke dni zesplatnění (8. 1. 2024) ve výši 896,48 Kč, přičemž výše úroku vyplývá z ustanovení § 122 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smluvní pokuty a poplatků ve výši 2 500 Kč dle § 2048 o.z. a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 8. 2. 2024 do zaplacení dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 282,97 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Pokud žalobkyně požadovala náhradu nákladů podle § 7 a. t. pak se zdejší soud s tímto vyčíslením neztotožňuje. Podaná žaloba je ustáleným vzorem uplatněným opakovaně žalobkyní u zdejšího soudu ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž účelem přijetí § 14b a. t. bylo právě postihnout obdobné případy. V uvedeném návrhu jsou měněna pouze základní data týkající se smluvního vztahu. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř..