23 C 389/2025-41 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 7 700 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, (dále jen „banka“) dne , datum, smlouvu o bankovních produktech, v jejímž rámci byl poskytnut kontokorentní úvěru , Anonymizováno, . Úvěrový limit byl sjednán ve výši 10 000 Kč. Žalovaná porušila své závazky tím, že překročila povolený úvěrový limit, čímž vznikl debetní zůstatek. Banka proto poskytování úvěru ke dni 29. 4. 2024 zrušila a umožnila žalované dluh splácet. Jelikož dluh nebyl řádně splácen, banka úvěr ke dni 10. 2. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě. Debetní zůstatek byl úročen sazbou 12 %. Pohledávka byla Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025 postoupena s účinností ke dni 21. 5. 2025 žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem zaslaným dne 6. 6. 2025. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 4 400 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 3 300 Kč a kapitalizovaných úroků ve výši 179 Kč.2. Žalovaná na výzvu, která byla na adresu jejího trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřila k žalobě, nereagovala. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.3. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. Z předložených listin vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, banka, a žalovaná uzavřeli dne , datum, Smlouvu bankovních produktech a službách, na základě které se banka zavázala zřídit a vést pro žalovanou běžný účet č. , č. účtu, . Z Dispozice se sjednanými parametry kontokorentního úvěru , Anonymizováno, a Zvláštního ujednání ke kontokorentnímu úvěru , Anonymizováno, soud zjistil, že banka se žalovanou ujednala, že jí umožní přečerpat její běžný účet do výše úvěrového limitu až 10 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 21,99 % ročně, RPSN činila 24,35 %. V případě nepovoleného debetu byla úroková sazba sjednána ve výši 29 %. V čl. III. ujednání jsou sjednány důsledky porušení povinnosti žalované splácet úvěr, a to nárok žalobkyně na úrok, úrok z prodlení, upomínací výlohy a možnost zesplatnění celého úvěru. Ve všeobecných obchodních podmínkách ve spojení se sazebníkem banky byly stanoveny poplatky za zaslání upomínky ve výši 800 Kč a zesplatnění úvěru ve výši 300 Kč. Takto byly žalované naúčtovány poplatky ve výši 3 300 Kč za zaslání upomínek dne 16. 10. 2024, 2. 12. 2024, 19. 12. 2024, 20. 1. 2025 a 10. 2. 2025. Z výpisů z úvěrového účtu za období 1/2024 až 12/2025 byl zjištěn průběh čerpání úvěru a jeho splácení. Dopisem ze dne 12. 2. 2025 využila banka své oprávněné a úvěr ke dni 10. 2. 2025 zesplatnila. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 5. 2025 se spojení se seznamem pohledávek bylo zjištěno, že banka postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. O postoupení byla žalovaná informována dopisem datovaným 27. 5. 2025, doporučeně odeslán 6. 6. 2025. Výzvou ze dne 25. 8. 2025 byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně.5. Soud věc právně posoudil zejména podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dále posoudil vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako vztah vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. o.z., podle které vznikla žalobkyni jako úvěrující povinnost poskytnout žalované peněžní prostředky a žalované jako úvěrované povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Žalobkyně před poskytnutím úvěru dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když z informací od žalované, doložením příjmu žalované, kontrolou bankovních a nebankovních registrů klientských informací, kontrolou databáze MVČR, vyhodnocení rizik, a dalších údajů vyhodnotila, že žalovaná bude schopna úvěr splácet. Žalovaná však úvěr, úroky a poplatky za sjednané služby v uvedeném rozsahu neuhradila, čímž se dostala do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat ode dne následujícího po splatnosti úroky z prodlení dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., žalobkyní částečně kapitalizované ke dni 12. 5. 2025 v částce 179 Kč. Dále jí vznikla krom jistiny ve výši 4 400 Kč povinnost uhradit poplatky ve výši 3 300 Kč a úroky z úvěru.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 700 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř..