23 C 410/2025-48 — Okresní soud v Sokolově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 59 797,96 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, .2. Usnesením soudu ze dne 19. 1. 2026 č. j. 23 C 410/2024-42 byla připuštěna změna žaloby týkající se úroku ve výši 12 % ročně od 8. 7. 2025 do 12. 9. 2025 a následně bylo řízení co do úroku ve výši 12,82 % ročně z částky 59 797,96 Kč od 13. 9. 2025 do zaplacení zastaveno.3. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o. s. ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.4. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.5. Soud zjistil z provedeného dokazování následující skutečnosti:Ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě č. , Anonymizováno, ze dne , datum, vyplývá, že žalovanému byla vydána kreditní karta, prostřednictvím které mohl žalovaný čerpat peněžní prostředky do výše 30 000 Kč. Pohyblivá úroková sazba byla sjednána ve výši 19,9 %, RPSN činilo 24,82 %. Úvěr měl být splácen v měsíčních anuitních splátkách, minimální výše měsíční splátky činila 5 % z vyčerpané částky, minimálně 500 Kč. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Smlouva byla podepsána elektronicky, k čemuž byl doložen záznam o podpisu klienta. O základních údajích před podpisem smlouvy byl žalovaný informován v předsmluvních informacích podepsaných rovněž elektronicky.Dne 4. 12. 2023 požádal žalovaný o změnu smlouvy, která se týkala navýšení úvěrového limitu na 52 000 Kč. V rámci žádosti byla nově posuzována úvěruschopnost žalovaného.Dodatkem ke smlouvě ze dne , datum, byl úvěrový limit navýšen na částku 52 000 Kč. Nová roční procentní sazba nákladů činila 23,71 %.Průběh čerpání a splácení úvěru vyplývá z doložené historie úvěru a bankovních záznamů, konečná dlužná částka činí 59 797,96 Kč.Dopisem ze dne 16. 4. 2025 žalobkyně celý úvěr zesplatnila, ke dni 15. 4. 2025 činil dluh 60 952,86 Kč. Žalovaný byl vyzván k jeho úhradě do 23. 4. 2025.Žalovaný byl vyzván k úhradě upomínkami ze dne 22. 10. 2024, 23. 12. 2024 a naposledy předžalobní výzvou ze dne 29. 8. 2025.6. Soud věc právně posoudil zejména podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dále posoudil vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako vztah vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. o.z., podle které vznikla žalobkyni jako úvěrující povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovanému jako úvěrovanému povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Žalobkyně před poskytnutím úvěru dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když z informací od žalovaného, doložených výpisů z jeho účtu, potvrzení příjmu, dostupných informací v interních a externích databázích, zejména bankovních a nebankovních registrech klientských informací, ověřením v interních blacklistech, fraudlistech, delikvencí, kontrolou neplatných dokladů, insolvenčního rejstříku a jiné, z transakcí žalovaného + CBCB a dalších, vyhodnotila, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Žalovaný však úvěr, úroky a poplatky za sjednané služby v uvedeném rozsahu neuhradil, čímž se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat ode dne následujícího po splatnosti úroky z prodlení dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., žalobkyní částečně kapitalizované ke dni 12. 9. 2025 v částce 2 400,41 Kč. Dále mu vznikla krom jistiny povinnost uhradit smluvní úrok z úvěru, žalobkyní částečně kapitalizovaný ke dni 7. 7. 2025 v částce 2 738,97 Kč, následně požadované ve výši stanovené v ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 730,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 392 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 59 797,96 Kč sestávající z částky 3 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 850 Kč ve výši 2 488,50 Kč. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř..