23 C 93/2026-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 37 607 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 17 175 Kč, dlužného poplatku ve výši 10 432 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 330,67 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 2 591,28 Kč. Žalobkyně dále požadovala úroky ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 175 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 175 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřela se žalovanou dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, (dále jen „smlouva“), podle které jí poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a žalovaná se zavázala vedle tohoto úvěru uhradit sjednané paušální ceny za plnění a služby ve výši 13 893 Kč. Celková částka 33 893 Kč byla splatná ve 12měsíčních splátkách po 2 825 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 21. 8. 2024. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná úvěr řádně nesplácela a dluží z něj částku 37 607 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně dále uvedla, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 nastoupila do práv původního věřitele.2. Žalovaná na výzvu, která byla na adresu jejího trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, a na další soudu známou adresu, aby se ve smyslu § 114a o. s. ř. vyjádřila k žalobě, nereagovala. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.3. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. Z předložených listin má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ze smlouvy dále vyplývá, že se žalovaná zavázala uhradit vedle zapůjčené jistiny částku 13 893 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 10 485 Kč s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Celková částka 33 893 Kč měla být uhrazena ve 12měsíčních splátkách po 2 825 Kč. Úroková sazba činila 86 %, RPSN 154,21 %. Ze smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy vyplývá, že v případě prodlení dlužníka s úhradou je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je v prodlení. Z přehledu plateb pak vyplývá, že žalovaná uhradila celkem 5 650 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vstoupila do práv a povinností ohledně pohledávky za žalovanou s účinností ke dni 21. 10. 2025. Postoupení bylo žalované písemně oznámeno dne 21. 10. 2025. Žalovaná byla vyzvána k úhradě právním zástupcem žalobkyně dne 16. 1. 2026 se splatností do 31. 1. 2026.5. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.6. V řízení žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.7. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.9. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.10. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.11. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z., a to právě s ohledem na jednání původního věřitele a zásadu dobrých mravů. Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, za který se zavázala žalovaná uhradit souhrnný poplatek ve výši 13 893 Kč. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť výše sjednaného poplatku a úroků je zcela nepřiměřená - činí téměř 70 % poskytnutých peněžních prostředků. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Tento úrok se pohybuje v průměru do 10 %. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnných plateb uvedených ve smlouvě výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalované neposkytl. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.14. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nevyzýval žalobkyni k doplnění tvrzení a zejména doložení, jak právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, tak, jak vyžaduje zákon o spotřebitelském úvěru. K návrhu byla přiložena pouze zákaznická karta žalované.15. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, , poskytl žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).16. Soud zjistil, že z částky 20 000 Kč uhradila žalovaná celkem 5 650 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy mohla žalobkyně započíst plnění v této výši pouze na úhradu poskytnutých finančních prostředků, a tedy z půjčky 20 000 Kč zbývá k úhradě 14 350 Kč. Tato částka byla žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovanou k plnění předžalobní upomínkou ze dne 16. 1. 2026, která jí byla zaslána doporučeně téhož dne. Za běžného chodu věcí lze předpokládat, že se písemnost dostala do dispozice žalované následující pracovní den, tj. 19. 1. 2026. Splatnost byla žalobkyní stanovena do 31. 1. 2026. Od tohoto dne byla žalovaná povinna plnit, a ode dne následujícího, tj. od 1. 2. 2026, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta pro zaplacení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Ve zbytku soud žalobu zamítl.17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal. Žalovaná, která měla ve věci převážný úspěch (žalobkyně uspěla jen v částce 14 350 Kč z požadovaných 37 607 Kč), žádné náklady řízení neuplatňovala a ani jí žádné náklady v řízení nevznikly, kdy po celou dobu řízení zůstala pasivní.18. Vzhledem k tomu, že nebyl vydán elektronický platební rozkaz, jelikož byly pochybnosti o nárocích žalobkyně, a v řízení bylo pokračováno, postupoval soud dle sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položka 2 odst. 2, a žalobkyni uložil povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 376 Kč. Soudní poplatek činí dle položky 1 částku 1 881 Kč a dosud bylo zaplaceno 1 505 Kč.