Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 66 576 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , anonymizováno, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala ve smlouvě zaplatit předchůdci žalobkyně i úrok v částce 1 522 Kč a poplatek v celkové výši 24 254 Kč, jenž je tvořen částkou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, částkou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč a částkou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 5 400 Kč. Celkovou dlužnou částku 55 776 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Splátky však nebyly řádně a včas hrazeny, poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 21. 10. 2024 ve výši 200 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně dle smluvních ujednání právo na smluvní pokutu. Žalovaná částka 66 576 Kč představuje dle žaloby dlužnou jistinu ve výši 27 948,46 Kč, dlužný úrok 1 321,59 Kč a dlužný poplatek v souhrnné výši 22 305,95 Kč a smluvní pokutu ve výši 15 000 Kč. Jako příslušenství pohledávky žalobkyně uplatňuje smluvní úrok ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 1. 7. 2025 do 24. 11. 2025 ve výši 2 000,40 Kč a dále od 25. 11. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do 24. 11. 2025 ve výši 3 369 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 29 270,05 Kč (dlužná jistina + úrok) za dobu od 25. 11. 2025 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou z výše uvedené smlouvy byla společností , právnická osoba, . na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Po postoupení pohledávky nebylo ze strany žalované uhrazeno na dlužné částky ničeho.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, z jednání se neomluvila, nepožádala o odročení, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalované.3. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným.5. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. , anonymizováno, , přehledem plateb ke smlouvě č. , anonymizováno, , smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2026 s výzvou k úhradě a předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně ze dne 9. 3. 2026 včetně dokladu o odeslání.6. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:Dne , datum, uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalovanou smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, , na základě které poskytl žalované částku 30 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že žalovaná se zavázala zaplatit za sjednanou dobu poskytnutí úvěru úrok v pevné výši 1 522 Kč aa poplatek v souhrnné výši 24 254 Kč. Celková částka k úhradě tedy činila 55 776 Kč. Způsob splacení uvedené částky byl sjednán tak, že žalovaná měla dluh zaplatit v 14měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Dále je ve smlouvě uveden údaj o roční procentní sazbě nákladů (RPSN), která činí 272,44 %. Pohledávka za žalovanou byla s účinností ke dni 10. 12. 2025 na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, přičemž o změně v osobě věřitele byla žalovaná informována dopisem ze dne 6. 1. 2026. Z listiny označená jako transakční historie bylo zjištěno, že žalovaná uhradila na pohledávku celkem částku 4 200 Kč. O zaplacení dlužné částky po postoupení pohledávky byla žalovaná vyzvána ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 9. 3. 2026.7. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.8. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím závěrům: soud má za prokázané, že žalované byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty na základě smlouvy o úvěru č. 0482786 finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 1 522 Kč a se souhrnným poplatkem ve výši 24 254 Kč v 14měsíčních splátkách po 3 984 Kč. V daném případě se jedná o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci ovlivnit.9. Úvěrová smlouva může být platná jen tehdy, pokud poskytovatel úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost spotřebitele a po tomto zkoumání zjistil, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.10. Zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně netvrdila ani neprokázala.11. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. a smlouva ze dne , datum, je absolutně neplatná. Neplatnost smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, které měla žalovaná z půjčených peněz společnosti , právnická osoba, zaplatit. Soud má za to, že částka 25 776 Kč, kterou měla žalovaná vedle jistiny 30 000 Kč navíc zaplatit, byť je rozdělena na úrok a poplatky, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného než zmíněné úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny ve výši 30 000 Kč. Společnost , právnická osoba, byla, a je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých půjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněným úrokem. Právní předchůdce žalobkyně, podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, by zcela jistě bez takového ujednání peníze žalované neposkytl. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu poplatku, tedy že se jedná o úrok. Podle § 255 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zatřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu § 2392 odst. 1 o. z. Úrok (včetně souhrnného poplatku) ve výši 25 776 Kč v projednávané věci činí 85,92 % z poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč. Ze smlouvy bylo zjištěno, že RPSN činí 272,44 %. Pokud souhrnný poplatek (tj. úrok) dosahuje částky 25 776 Kč u závazku ve výši 30 000 Kč, který má být splacen v 14měsíčních splátkách, dosahuje roční úroková sazba 73,64 %. Z databáze systému ČNB ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu se pohybovala v dubnu 2024 (v době uzavření smlouvy) ve výši 8,71 % ročně. V posuzované smlouvě tedy byla sjednána více než osmi násobná úroková sazba oproti obvyklé praxi peněžních ústavů.12. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem. Ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny představuje neoddělitelnou část smlouvy. Toto ujednání nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu, tedy bez možnosti žalované coby spotřebitele skutečně reálně ovlivnit jednotlivé podmínky.13. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).14. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 30 000 Kč má soud za prokázané. Žalované tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky z neplatné smlouvy o úvěru ve výši 30 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Provedenými důkazy bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy uhradila z dlužné částky 30 000 Kč celkem částku 4 200 Kč a vznikla jí tak povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 800 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal výrokem I.15. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 800 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení. Ohledně prodlení žalované dospěl soud k závěru, že žalovaná nebyla povinna plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 9. 3. 2026, ve které byla stanovena lhůta k plnění do 24. 3. 2029, má žalobkyně od 25. 3. 2026 právo na úrok z prodlení podle § 1970 o. z.16. Ve zbývajícím rozsahu soud výrokem II. žalobu jako nedůvodnou zamítl, když jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena.17. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že neposuzoval zkoumání úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobkyně, neboť se toto jeví být v předmětném řízení, s ohledem na závěr soudu, že smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, za nadbytečné.18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla převážně neúspěšná, žalované v tomto řízení náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.