Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 88 560,87 Kč s příslušenstvím: žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , anonymizováno, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 40 000 Kč a dne , datum, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , anonymizováno, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému dle smluv poskytnuty v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutým úvěrem č. , anonymizováno, se žalovaný zavázal ve smlouvě zaplatit předchůdci žalobkyně i úrok v částce 32 440 Kč a poplatek v celkové výši 9 716 Kč, jenž je tvořen částkou za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 216 Kč. Celkovou dlužnou částku 82 156 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 18měsíčních splátkách po 4 565 Kč, přičemž poslední splátku byl povinen uhradit do 14. 2. 2025. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední úhrada byla žalovaným provedena dne 2. 11. 2023 částkou ve výši 9 130 Kč. Celková dlužná částka nebyla ke dni 14. 2. 2025 uhrazena. Žalovaný celkem uhradil částku 13 695 Kč. Žalovaná částka 87 701,92 Kč představuje dle žaloby dlužnou jistinu ve výši 33 055,59 Kč, dlužný poplatek ve výši 34 646,33 Kč, smluvní pokutu ve výši 20 000 Kč (součet neuhrazené postoupené smluvní pokuty ve výši 16 276,39 Kč a smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky 67 701,92 Kč od 21. 1. 2026 do 15. 3. 2026). Jako příslušenství pohledávky žalobkyně uplatňuje kapitalizovaný úrok ve výši 5 231,32 Kč a dále od 21. 1. 2026 do zaplacení úrok ve výši 12 % ročně z částky 33 055,59 Kč, zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do 20. 1. 2026 ve výši 3 746,30 Kč a dále od 21. 1. 2026 do zaplacení zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 33 055,59 Kč (dlužná jistina). V souvislosti s poskytnutým úvěrem č. , anonymizováno, se žalovaný zavázal ve smlouvě zaplatit předchůdci žalobkyně i úrok v částce 1 600 Kč a poplatek v celkové výši 1 576 Kč, jenž je tvořen částkou za poskytnutí úvěru ve výši 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 076 Kč. Celkovou dlužnou částku 13 176 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 6měsíčních splátkách po 2 196 Kč, přičemž poslední splátku byl povinen uhradit do 17. 1. 2024. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, celková dlužná částka nebyla ke dni 17. 1. 2024 uhrazena. Žalovaný celkem uhradil částku 12 788 Kč. Žalovaná částka 858,95 Kč představuje dle žaloby dlužnou jistinu ve výši 59,65 Kč, dlužný poplatek ve výši 328,35 Kč, smluvní pokutu ve výši 470,95 Kč (součet neuhrazené postoupené smluvní pokuty ve výši 4469,61 Kč a smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky 388 Kč od 21. 1. 2026 do 15. 3. 2026). Jako příslušenství pohledávky žalobkyně uplatňuje kapitalizovaný úrok ve výši 192,56 Kč a dále od 21. 1. 2026 do zaplacení úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 59,65 Kč, zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do 20. 1. 2026 ve výši 140,93 Kč a dále od 21. 1. 2026 do zaplacení zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 Kč ročně z částky 59,65 Kč (dlužná jistina). Pohledávky za žalovaným z výše uvedených smluv byly společností , právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupeny na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Po postoupení pohledávky nebylo ze strany žalované uhrazeno na dlužné částky ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, z jednání se neomluvil, nepožádala o odročení, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalovaného.3. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným.5. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. , anonymizováno, , přehledem plateb ke smlouvě č. , anonymizováno, , zákaznickou kartou, tabulkou umoření, smlouvou o úvěru č. , anonymizováno, , přehledem plateb ke smlouvě o úvěru č. , anonymizováno, , zákaznickou kartou, tabulkou umoření, smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2026 s výzvou k úhradě a předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně ze dne 30. 3. 2026 včetně dokladu o odeslání.6. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:Dne , datum, uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalovanou smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, , na základě které poskytl žalovanému částku 40 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že žalovaný se zavázal zaplatit za sjednanou dobu poskytnutí úvěru úrok ve výši 32 440 Kč a poplatek v souhrnné výši 9 716 Kč. Celková částka k úhradě tedy činila 42 156 Kč. Způsob splacení uvedené částky byl sjednán tak, že žalovaný měl dluh zaplatit v 18měsíčních splátkách po 4 565 Kč. Dále je ve smlouvě uveden údaj o roční procentní sazbě nákladů (RPSN), která činí 136,97 %. Pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni 20. 1. 2026 na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, přičemž o změně v osobě věřitele byl žalovaný informován dopisem ze dne 20. 1. 2026. Z listiny označená jako tabulka umoření bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na pohledávku celkem částku 13 695 Kč.Dne , datum, uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, , na základě které poskytl žalovanému částku 10 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že žalovaný se zavázal zaplatit za sjednanou dobu poskytnutí úvěru úrok ve výši 1 600 Kč a poplatek v souhrnné výši 1 576 Kč. Celková částka k úhradě tedy činila 13 176 Kč. Způsob splacení uvedené částky byl sjednán tak, že žalovaný měl dluh zaplatit v 6měsíčních splátkách po 2 196 Kč. Dále je ve smlouvě uveden údaj o roční procentní sazbě nákladů (RPSN), která činí 166,14 %. Pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni 20. 1. 2026 na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, přičemž o změně v osobě věřitele byl žalovaný informován dopisem ze dne 20. 1. 2026. Z listiny označená jako tabulka umoření bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na pohledávku celkem částku 12 788 Kč.O zaplacení dlužné částky po postoupení pohledávek byl žalovaný vyzván ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 30. 3. 2026.7. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.8. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím závěrům: soud má za prokázané, že žalovanému byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty na základě smlouvy č. , anonymizováno, finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a na základě smlouvy č. , anonymizováno, finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splatit spolu s úrokem a se souhrnným poplatkem v dohodnutých měsíčních splátkách. V daném případě se jedná o typické formulářové smlouvy, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci ovlivnit.9. Úvěrová smlouva může být platná jen tehdy, pokud poskytovatel úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost spotřebitele a po tomto zkoumání zjistil, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.10. Zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně neprokázala.11. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nevznikly zamýšlené závazky v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. a smlouvy ze dne , datum, a ze dne , datum, jsou absolutně neplatné. Neplatnost smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, které měla žalovaný z půjčených peněz zaplatit. Soud má za to, že částka 42 156 Kč, kterou měl žalovaná vedle jistiny 40 000 Kč navíc zaplatit a částka 3 176 Kč, kterou měl navíc zaplatit vedle jistiny 10 000 Kč, byť je rozdělena na úrok a poplatky, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného než zmíněné úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny ve výši 4 000 Kč a 10 000 Kč. Společnost , právnická osoba, byla, a je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých půjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněným úrokem. Právní předchůdce žalobkyně, podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, by zcela jistě bez takového ujednání peníze žalovanému neposkytl. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu poplatku, tedy že se jedná o úrok. Podle § 255 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zatřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu § 2392 odst. 1 o. z. Úrok (včetně souhrnného poplatku) ve výši 42 156 Kč v projednávané věci činí 105,39 % z poskytnuté jistiny ve výši 40 000 Kč a úrok ve výši 3 176 Kč činí 31,76 % z poskytnuté jistiny. Ze smlouvy č. , anonymizováno, bylo zjištěno, že RPSN činí 136,97 % a ze smlouvy č. , anonymizováno, pak 95,26 %. Pokud souhrnný poplatek (tj. úrok) dosahuje částky 42 156 Kč u závazku ve výši 40 000 Kč, který má být splacen v 18měsíčních splátkách, dosahuje roční úroková sazba 70,26 %, u souhrnného poplatku 3 176 Kč u závazku ve výši 10 000 Kč, který má být splacen v 6měsíčních splátkách, pak roční úroková sazba dosahuje 53,52 %. Z databáze systému ČNB ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu se pohybovala v červenci a v srpnu 2023 ve výši 9,57 % ročně (v době uzavření smluv). V posuzovaných smlouvách tedy byla sjednána několikanásobně vyšší úroková sazba oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem. Ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny představuje neoddělitelnou část smlouvy. Toto ujednání nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu, tedy bez možnosti žalované coby spotřebitele skutečně reálně ovlivnit jednotlivé podmínky.12. Soud proto uzavřel, že posuzované spotřebitelské smlouvy, které odporují § 580 odst. 1 o. z., jsou absolutně neplatné a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).13. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 40 000 Kč a 10 000 Kč má soud za prokázané. Žalovanému tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky z neplatných smluv o úvěru ve výši 40 000 Kč a 10 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Provedenými důkazy bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy č. , anonymizováno, uhradil z dlužné částky 40 000 Kč celkem částku 13 695 Kč a vznikla mu tak povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 305 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal výrokem I.14. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 26 305 Kč od 15. 4. 2026 do zaplacení. Ohledně prodlení žalovaného dospěl soud k závěru, že žalovaný nebyl povinen plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 30. 3. 2026, ve které byla stanovena lhůta k plnění do 14. 4. 2026, má žalobkyně od 15. 4. 2026 právo na úrok z prodlení podle § 1970 o. z.15. Ve zbývajícím rozsahu soud výrokem II. žalobu jako nedůvodnou zamítl, když jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní vycházejí ze smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, , která nebyla platně uzavřena.16. Na základě neplatné smlouvy č. , anonymizováno, žalovaný na dlužnou částku 10 000 Kč celkem uhradil 12 788 Kč. Jelikož uhradil více než činila poskytnutá jistina, bezdůvodné obohacení nevzniklo, a proto soud žalobu o nároku žalobkyně ze smlouvy o úvěru č. 690607851 výrokem III. zamítl.17. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že neposuzoval zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobkyně, neboť se toto jeví být v předmětném řízení, s ohledem na závěr soudu, že smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, za nadbytečné.18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla převážně neúspěšná, žalovanému v tomto řízení náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.