33 C 352/2025-26 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 58 960,99 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, . (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě, které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo téhož dne na účet žalované č. ú. , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 68,34 % ročně splácet ve 48měsíčních splátkách, přičemž konečná splatnost měla nastat dne 22. 5.2028. Úrok dle smlouvy běžel od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, přičemž bylo sjednáno přirůstání smluvního úroku k jistině. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy, ocitla se v prodlení se splácením úvěru, a proto došlo dne 25. 9. 2024 v souladu se smlouvou k zesplatnění veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy. Žalobkyně se rozhodla, že smluvní úrok požaduje pouze od data poskytnutí úvěru do jeho zesplatnění, tedy za období od , datum, do 25. 9. 2024, který kapitalizovala částkou 12 450,99 Kč. Dále žalobkyně požaduje i zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru po zohlednění dílčích plateb ze strany žalované ve výši 3 490 Kč až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně v projednávané věci tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla žalobkyní posouzena, a to na základě informací získaných od žalované, které byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od spotřebitele. Pohledávka za žalovanou byla společností , právnická osoba, . na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě zaslané předžalobní výzvy.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, neomluvila se, nepožádala o odročení jednání, žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, a proto byla věc podle § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků.3. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovanou.5. Soud provedl dokazování žalobkyní předloženými listinnými důkazy.6. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:Z předloženého návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , číslo, vzal soud za prokázané, že žalovaná dne , datum, požádala právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč a právní předchůdce žalobkyně téhož dne tento návrh žalované, učiněný prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na svém standardizovaném formuláři (viz předložený dodatek ke smlouvě o úvěru), akceptovala, o čemž žalovanou vyrozuměla předloženým oznámením o schválení úvěru. Žalovaná se uzavřenou smlouvou zavázala tento úvěr uhradit formou 48 pravidelných měsíčních splátek po 3 490 Kč včetně pojištění (3 052 Kč bez pojištění). Úroková sazba činila 68,34 % ročně a byla dohodnuta jako pevná sazba na celou dobu splácení úvěru. Žalovaná se tedy zavázala z titulu uzavřené úvěrové smlouvy zaplatit žalobkyni celkovou částku ve výši 146 976 Kč bez pojištění, s pojištěním pak činila celková částka 167 520 Kč (48 × 3 490 Kč). Konkrétní parametry úvěru a bližší informace související s jeho poskytnutím vyplývají i z dalších žalobkyní předložených listin, s nimiž se měla žalovaná možnost před uzavřením úvěrové smlouvy seznámit, a to konkrétně z předsmluvního formuláře a z informací pro klienta poskytovaných zprostředkovatelem úvěru.Ze splátkového kalendáře k předmětné úvěrové smlouvě vyplývá, že 1. splátka v celkové výši 3 480 Kč, zahrnující i úhradu za sjednané pojištění ve výši 428 Kč měsíčně, měla být žalovanou zaplacena nejpozději dne 22. 6. 2024 a poslední 48. splátka v případě řádného splácení dne 22. 5. 2028.Z dokladu o vyplacení úvěru vzal soud za prokázané, že sjednaná částka úvěru ve výši 50 000 Kč byla žalované poukázána na její bankovní účet dne , datum, .Protože žalovaná splátky nehradila došlo k zasplatnění všech závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 9. 2024, jímž byla současně žalovaná vyzvána k okamžité úhradě dluhu ve výši 60 933 Kč.7. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům: soud má za prokázané, že žalované byly poskytnuty na základě smlouvy č. , číslo, finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem a měsíční úhradou za pojištění schopnosti splácet úvěr v 48měsíčních splátkách po 3 490 Kč. Cekem se tedy žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku 146 976 Kč bez pojištění při úrokové sazbě 68,34 % ročně a na pojištění hradit částku 428 Kč měsíčně.9. V daném případě se jedná o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci ovlivnit.10. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. a smlouva ze dne , datum, je absolutně neplatná, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu se shora citovaným ustanovením § 580 odst. 1 o. z. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.11. Žalovaná měla během 48 měsíců žalobkyni vrátit celkem 146 976 Kč, což představuje 294 % neboli 2,94násobek samotné výše poskytnuté úvěrové částky, což nelze pokládat za souladné s dobrými mravy ani zásadami, na nichž spočívá ochrana spotřebitele. Úrok ve výši 68,34 % ročně několikanásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, jak vyplývá z veřejně dostupné statistiky České národní banky pro spotřebitelské úvěry se stejnými parametry. Lze přitom mít důvodně za to, že žalobkyně by požadovanou částku úvěru žalované nepůjčila a smlouvu by s ní byla neuzavřela, kdyby byla žalovaná na její podmínky nepřistoupila. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s d