Žalobkyně se žalobou ze dne 26. 2. 2026 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 5 698,03 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně, poté co byla ověřena úvěruschopnost žalovaného․ Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 60 700 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle smlouvy v pravidelných denních splátkách. Úvěr byl žalovanému vyplacen prostřednictvím bankovních převodů na bankovní účet č. , č. účtu, , a to v období od 12. 3. 2025 do 27. 3. 2025 v celkové výši 17 400 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil službu „, Anonymizováno, “ za poplatek ve výši 495 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny. Ke dni sepisu žaloby vyčíslila žalobkyně nesplacenou pohledávku tak, že tato celkem představuje částku 5 698,03 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z následujících položek: jistina ve výši 2 400 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 47,76 Kč, smluvní úrok ve výši 3 053,62 Kč, poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč a smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od 28. 4. 2025 do 27. 7. 2025 ve výši 31,65 Kč. Žalovaný splatil na jistinu v celkové výši 17 400 Kč celkem částku 15 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal zcela pasivní. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, žalovaný se z jednání neomluvil, nepožádal o odročení jednání, žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům:Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným prostředky komunikace na dálku (dále jen „smlouva“) bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 60 700 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím. RPSN představovalo 2 014,38 %, úroková sazba 1,066 % denně (tj. cca 390 % ročně) a poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že v období od 3. 12. 2025 do 28. 3. 2025 byla ve prospěch účtu č. , č. účtu, pod VS: , anonymizováno, postupně poukázaná částka celkem 17 400 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného a na základě posouzení nevznikla pochybnost o možnostech žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 11. 2025 ve spojení s podacím lístkem ze dne 5. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.4. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.5. Smlouva uzavřená mezi účastníky je smlouvou spotřebitelskou. Soud se proto zabýval otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání, kterými je třeba rozumět zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalovaného jako spotřebitele. Podle závěrů Nejvyššího soudu nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud má za to, že za takové ujednání je třeba považovat ujednání o úroku z úvěru v sazbě 1,006 % denně. V soudní praxi se dovozuje, že za obvyklou úrokovou sazbu je třeba považovat sazbu kolem 20 % p. a., v rámci smluvní autonomie lze považovat za akceptovatelné i ujednání o úroku vyšším. V posuzované věci však byl sjednán úrok v sazbě dosahující 390 % p. a. (denní sazba vynásobená počtem dnů v kalendářním roce), a to pro celou dobu trvání smlouvy. Takový úrok je dle soudu zjevně nepřiměřený.6. Žalobkyně jako nebankovní instituce poskytuje úvěry na relativně krátkou dobu, s vysokými úroky a zároveň stanoví pro případ prodlení sankce v nepřiměřené výši, čímž zneužívá svého silnějšího postavení věřitele (podnikatele-profesionála) a takovému jednání nemůže být přiznána soudní ochrana.7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.8. Soud dopěl k závěru, že požadovaný úrok nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání, a proto je nutno hodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatné právní jednání.9. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. a smlouva ze dne , datum, , která odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).10. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Žalovanému tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky v celkové výši 17 400 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby i provedených důkazů bylo zjištěno, že na základě neplatné smlouvy žalovaný přijal od žalobkyně celkem částku 17 400 Kč, ke dni podání žaloby činila dlužná jistina 2 400 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal.11. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 400 Kč od 14. 11. 2025 do zaplacení. Ohledně prodlení žalovaného dospěl soud k závěru, že žalovaný nebyl povinen plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na předžalobní upomínku ze dne 2. 11. 2025, která se mohla dostat do sféry dispozice žalovaného podle § 573 o. z. dne 10. 11. 2025, splatnost byla stanovena ve lhůtě 3 dnů od doručení výzvy, tedy splatnost nastala 13. 11. 2025.12. Ve zbývajícím rozsahu soud výrokem II. žalobu jako nedůvodnou zamítl, když jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena.13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla převážně neúspěšná, žalovanému však v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal.