42 C 16/2026-25 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 9 315 Kč s příslušenstvím, coby dluh, který vznikl ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“). Pohledávku za žalovanou nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , jako původním věřitelem a postupitelem a společností , právnická osoba, . a.s., IČ: , IČO, , která následně tu samou pohledávku postoupila dále na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni, coby postupníkovi, a novému věřiteli.Předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku. Před poskytnutím úvěru došlo k žádnému ověření úvěruschopnosti žalované. Předchůdkyně žalobkyně následně poskytla žalované úvěr v celkové výši 5 000 Kč, a to bezhotovostně převodem na její bankovní účet číslo , č. účtu, . Ve smlouvě byl sjednán smluvní úrok ve výši 40% měsíčně z poskytnuté úvěrové jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou, každý měsíc byla žalovaná povinná uhradit žalobkyni úrok přerostlý za uplynulé měsíční období, splácení jistiny bylo ponecháno na úvaze dlužníka. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, úvěr byl následně zesplatněn k datu 14. 4. 2024, a to v souladu s článkem VI. Smlouvy. Následně byla žalovaná vyzývána opakovaně k úhradě celého úvěru, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 20.7.2025.Žalobkyně tedy po žalované požaduje uhradit:- částku 7 000 Kč na jistině úvěru- částku 2 000 Kč na kapitalizovaném smluvním úrokuŽalobkyně dále požaduje úrok z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 7 000 Kč od 14.4.2024 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila, zůstala zcela pasivní. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.3. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž došel k následujícím skutkovým závěrům. Soudu byla k důkazu předložena žádost o spotřebitelský úvěr číslo , číslo, a rovněž i samotná smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , číslo, sice bez uvedeného data podpisu smlouvy, ovšem s elektronickým podpisem žalované. V rámci žádosti o spotřebitelský úvěr byl proveden sběr dat o příjmech a výdajích žalované. Předchůdkyně žalobkyně se v úvěrové smlouvě zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr do výše úvěrového rámce 30 000 Kč, ve smlouvě byla sjednána měsíční úroková sazba ve výši 40%. Žalovaná obdržela před uzavřením úvěrové smlouvy informace jo spotřebitelském úvěru a o jeho poskytovateli, a to prostřednictvím formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru jsou všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně doložila poskytnutí úvěru žalované, když k důkazu doložila potvrzení o bezhotovostní platbě v částce 5 000 Kč provedené dne 18.12. 2023 z účtu předchůdkyně žalobkyně na účet žalované, účet příjemce je dle zprávy České spořitelny a.s. ze dne 29.1.2026 účtem žalované. Na poskytnutý úvěr žalovaná nesplatila do podání žaloby žalobkyni ničeho. Předchůdkyně žalobkyně odeslala žalované oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 13. 4. 2024. Následně došlo k postoupení pohledávky předchůdkyně žalobkyně z úvěrové smlouvy, a to nejdříve na společnost , právnická osoba, ., která následně tu samou pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni. Žalobkyně prokázala postoupení pohledávky předloženou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, mezi společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , jako původním věřitelem a postupitelem a společností , právnická osoba, . a.s., IČ: , IČO, , která následně tu samou pohledávku postoupila dále na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni, coby postupníkovi a novému věřiteli. Součástí obou postupních smluv je i seznam postupovaných pohledávek. Oznámení o postoupení pohledávky žalované bylo odesláno předchůdkyní žalobkyně. Předžalobní upomínka ze dne 20.7.2025 byla žalované prokazatelně odeslána dne 23.7.2025.4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“)je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.5. Žalobkyně prokázala, že mezi účastníky došlo k uzavření Smlouvy, která směřovala ke vzniku závazkově právního vztahu dle ustanovení smlouvy o úvěru, tj. § 2395 a násl. o.z. K prověření úvěruschopnosti žalované bylo pracovány s daty, které žalovaná sdělila při sepisu žádosti o úvěru, dále předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných rejstřících. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, a to v rámci internetových stránek předchůdkyně žalobkyně. Smlouva je však neplatná, neboť se zjevně příčí s dobrým mravům dle § 580, k čemuž je soud dle § 588 občanského zákoníku povinen přihlédnout i bez návrhu. Rozpor s dobrými mravy shledává soud v ujednání o úroku z poskytnuté částky, přičemž celkem tento úrok a další poplatky tvoří cenu za poskytnutou úvěrovou jistinu a jsou vyjádřeny ve shora uvedené RPSN. Cena za poskytnutou úvěrovou jistinu je však zjevně nepřiměřená. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 89/2020 lze judikatorní závěry týkající se nepřiměřenosti úrokových sazeb shrnout takto:- nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček,- v situaci, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti,- v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů,- není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem,- při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné,- jen konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem.Promítnuto do nyní souzené věci soud uzavírá, že v daném případě byla tato hranice překročena, jelikož průměrná sazba u spotřebitelských úvěrů splatných od jednoho do pěti let poskytnutých bankami v prosinci 2023 byla 9,62 % ročně (viz www.cnb.cz). Soud dospěl k závěru,