45 C 55/2026-43 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky a jejího příslušenství. Uvedla, že žalovaný dne , datum, uzavřel se žalobcem smlouvu o úvěru č. , číslo, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 597 079 Kč (dále jen „Úvěr“). K čerpání úvěru žalovaným došlo bezhotovostně dne , datum, , úvěr byl žalovanému poskytnut v části úvěru v souhrnné výši 397 079 Kč za účelem refinancování stávajících peněžitých závazků žalovaného z úvěrů či půjček poskytnutých žalobcem či třetími osobami. Zbývající část Úvěru ve výši 200 000 Kč byla žalovanému poskytnuta bez sledování účelu použití prostředků. Úvěrové prostředky byly v souladu s ujednaným účelem žalobcem přímo převedeny co do výše části úvěru čerpané účelově přímo na příslušné bankovní účty refinancovaných produktů a co do výše části úvěru čerpané bez sledování účelu pak přímo na evidenční úvěrový účet žalovaného. Žalovaný zavázal splatit Úvěr s úrokem ve výši 12,99 % ročně. Žalovaný se zavázal Úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 9 045 Kč počínaje dnem 22.04.2024. Ve smlouvě bylo stranami sjednáno pojištění úvěru. Pojištění bylo sjednáno pro případ smrti, invalidity, pracovní neschopnosti žalovaného. Žalovaný se zavázal za udržování pojištění sjednaného ve Smlouvě hradit částku ve výši 1022 Kč měsíčně. Pro případ nezaplacení splátky v řádné lhůtě nebo pro případ, že se Úvěr s příslušenstvím stane splatným v důsledku prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo do prodlení se splacením více než dvou splátek v dohodnuté lhůtě) byl žalobce oprávněn požadovat poplatky spojené se správou Úvěru v prodlení a s případným vymáháním Úvěru ve výši dle aktuálně platného Sazebníku. Žalovaný své závazky ze smlouvy o úvěru neplnil řádně a včas, když od měsíce 05/2024 byl v prodlení se splátkami úvěru. Z toho důvodu žalobce uplatnil v souladu s ustanovením své právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze Smlouvy, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 17.09.2024. Jelikož žalovaný do dne stanoveného ve výzvě dlužné splátky neuhradil, byl úvěr zesplatněn ke dni 19.10.2024. Žalobci v důsledku zesplatnění úvěru vznikla pohledávka ze Smlouvy (dále jen „Pohledávka“), která byla k tomuto dni vyčíslena celkem na 613 978 Kč. Žalobce za žalovaným ke dni podání žaloby eviduje a touto žalobou nárokuje pohledávku sestávající z jistiny ve výši 625 342 Kč a příslušenství tvořeného: kapitalizovaným úrokem z prodlení ke dni 30.06.2025 (den posledního naúčtování dané položky v transakční historii) ve výši 56.484,2 Kč, kapitalizovaným obchodním úrokem z úvěru ke dni 30.06.2025 ve výši 56033,19 Kč, obchodním úrokem z úvěru ve výši 12,75 % ročně z částky 625 342 Kč ode dne 01.07.2025 až do zaplacení; zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 625 342 Kč ode dne 01.07.2025 až do zaplacení; neuhrazenými poplatky (tj. ceny za poskytnuté služby související s poskytnutým úvěrem) ve výši 6 636 Kč. Svou žalobu žalobce na výzvu soudu doplnil podáním ze dne 16.3.2026 v němž uvedl, že v souladu s Posouzením úvěruschopnosti klienta ze dne 19. 3. 2024 žalovaný potvrdil, že byl v dané době zaměstnancem a současně fyzickou osobou podnikající, a to zajisté od roku 2023 až do data podání žádosti o úvěr. Jako průměrný čistý měsíční příjem uvedl žalovaný částku 23 054 Kč. Žalobce dále posuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prověřením skutečnosti, že žalovaný nepodal návrh na povolení oddlužení, není s ním vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení jeho schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. Žalobce tak splnil podmínku, aby při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházel především z informací dodaných spotřebitelem. Žalobce si dále dovolí podotknout, že jak plyne z náhledu ze systému CBCB (bankovní a nebankovní úvěrové registry), v době uzavření Smlouvy byl žalovaný zatížen třemi dalšími úvěrovými produkty, a to konkrétně kontokorentním úvěrem uzavřeným mezi žalobcem a žalovaným s úvěrovým rámcem 6 000 Kč s orientační splátkou 180,- Kč, dále revolvingovým úvěrem uzavřeným mezi žalobcem a žalovaným s úvěrovým rámcem 19 000 Kč s orientační splátkou 570 Kč a hotovostním úvěrem pro fyzickou osobu se splátkou 6 869 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován). Splátka předmětného (poskytnutého konsolidačního) úvěru činila 9 045 Kč. Nové splátkové zatížení bylo 9 795 Kč. Žalovaný tak byl v době uzavření Smlouvy, tj. tedy v březnu 2024 bez jakéhokoliv řádně nespláceného závazku. Při posouzení platební kapacity žalovaného vycházel žalobce z průměrného čistého měsíčního příjmu deklarovaného žalovaným ve výši 23 054 Kč, s přihlédnutím k existenčním výdajům žalovaného, které byly žalobcem vzhledem k situaci klienta (typ bydlení, rodinný stav a počtu osob v domácnosti) stanoveny ve výši 10 582 Kč dle ekonomického modelu, který vychází z dat Českého statistického úřadu a je pravidelně revidován, a z pravidelných výdajů, které tvořily pravidelné splátky u žalobce (včetně předpokládané nové splátky úvěru) v celkové výši 9 795 Kč měsíčně. Dále žalobce uvedl, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 597 079 Kč a na tento úvěr uhradil částku ve výši 19 507 Kč.2. Dále žalobkyně poukázala ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 17 VSOL 127/2017-39), podle kterého „zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěru schopnosti spotřebitele. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele však musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, dále na rozhodnutí ve věci CA Consumer Finance SA z nějž podle žalobkyně vyplývá, že směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru „neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem“. Dále poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, 33 ICdo 27/2021 z nějž cituje, že „Otázku namítané neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužnice (spotřebitelky) vyřešil odvolací soud v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího i Ústavního soudu. Jeho výklad § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 2 zákona . 257/2016 Sb. – obdobnou úpravu obsahovalo ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů – konvenuje závěrům, k nimž dospěly Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žalobkyně se nespolehla jen na informace předložené úvěrovanou, ale její schopnost úvěr ve sjednaných splátkách splácet prověřila jak z (interních) údajů vyplývajících z vedení běžného účtu, jehož majitelkou byla dlužnice, tak z externí databáze. Výstupem ekonomického modelu zohledňujícího náklady a výdaje úvěrované byla absence důvodných pochybností o její schopnosti úvěr splácet.“, dále na usnesení Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 1.7.2020, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020, z nějž cituje, že „postup při posouzení úvěruschopnosti se liší „případ od případu“ a postup poskytovatelů nelze „paušalizovat“. Ačkoli v posuzovaném případu spotřebitel nedoložil poskytovateli své příjmy ani výdaje, dospěl soud k závěru, že poskytovatel při posuzování úvěruschopnosti postupoval s odbornou péčí, když doložil, že při ověřování majetkových poměrů vycházel i z jiných než spotřebitelem poskytnutých informací“.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud tak podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.4. Soud ve věci zjistil z provedených důkazů následující skutečnosti.5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 20.3.2024 soud zjistil, že mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 597 079 Kč, a žalovaný se zavázal tento úvěr žalobkyni splatit ve 119 měsíčních splátkách po 9 045 Kč. Dále bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet žalovaného ve výši 1 022 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 12,99 % ročně (při řádném splácení 12,34 % ročně), RPSN činila 14,01 % (při řádném splácení 13,46 %). Úvěr byl zčásti účelový na uhrazení jiných úvěrů žalovaného u žalobkyně ve výši 397 079 Kč, ve výši 200 000 Kč byl poskytnut žalovanému jako úvěr neúčelový.6. Z posouzení úvěruschopnosti klienta (žalovaného) ze dne 26.2.2024 soud zjistil, že žalobkyně vycházela z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 23 054 Kč, který ověřila na základě příchozích tr