7 C 305/2025-35 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 22 338 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se dne , datum, se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 15.11.2024. Žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a čerpal úvěr v celkové výši 18 200 Kč. Úvěr byl poskytnut žalovanému bezhotovostně převodem na jeho bankovní účet. Ve smlouvě o úvěru byl sjednán úrok ve výši 3 431 Kč. Žalobkyně vedle nesplacené jistiny věru 18 200 Kč, smluvního úroku 3 431 Kč a smluvní pokuty 7047 Kč, dále požaduje úrok z prodlení, a to za období od 16.11.2024 do zaplacení. Žalovaný byl upomínkou vyzván k úhradě dluhu.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř..Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listinu nazvanou „Smlouva o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, . Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě Smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky distančním způsobem popsaným ve smlouvě. Ze smlouvy vyplývá sjednaná splatnost úvěru ke dni 15.11.2024. Dodatky ke smlouvě byla postupně navýšena částka čerpaného úvěru na 18 200 Kč. V ostatním zůstala smlouva beze změny. Z výpisů z účtu vyplývá, že z bankovního účtu první předchůdkyně žalobkyně u , právnická osoba, . byly odeslány platby na bankovní účet č. , č. účtu, , který se shoduje s číslem účtu žalovaného uvedeným ve smlouvě o úvěru. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , číslo, soud zjistil, že za prodloužení splatnosti smlouvy uhradil žalovaný žalobkyni celkem částku 23 729 Kč. Ze sdělení Airbank a.s. ze dne 27.11.2025 soud zjistil, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně platby:- dne 25. 3. 2024 částka 6 000 Kč pod VS , var. symbol, ,- dne 21. 4. 2024 částka 3 400 Kč pod VS , var. symbol, ,- dne 23. 4. 2024 částka 3 600 Kč pod VS , var. symbol, ,- dne 30. 6. 2024 částka 2 500 Kč pod VS , var. symbol, ,- dne 27. 8. 2024 částka 1 000 Kč pod VS , var. symbol, ,- dne 30. 8. 2024 částka 700 Kč pod VS , var. symbol, ,- dne 4. 9. 2024 částka 1 000 Kč pod VS , var. symbol, ,Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16.04.2025, který byl odeslán téhož dne. Soud dále dospěl k závěru, že Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele.Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (který do právního řádu ČR zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, spotřebitelský úvěr následně poskytne, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s výše uvedenými pravidly, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v přiměřené lhůtě.Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 18 200 Kč, a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru a úrok ve lhůtě stanovené Smlouvou. Žalovaný před podáním žaloby uhradil částku 23 729 Kč na poplatcích za prodloužení smlouvy. Smlouvu však považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů.Žalobkyně neprokázala řádné ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně nedoložila ke svým tvrzením o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žádné důkazy. Zákon o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele úvěru rozsáhlé požadavky, pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalovaného, což je odůvodněno vývojem praxe poskytování spotřebitelských úvěrů, jejich objemem v ČR a s tím spojenými celospolečenskými dopady vedoucími ke spirále zadlužování obyvatelstva, jejich přechodu do šedé zóny ekonomiky apod. S ohledem na výše uvedené nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o úvěru, tedy § 2395 a násl. o. z. a smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou i v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně, resp. její předchůdkyně nesplnila povinnost uloženou jí v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu nedoložila, zda zjišťovala faktickou výši příjmů a výdajů žalovaného. Podle § 87 zákona, soud s účinností od 29.05.2022 k neplatnosti smlouvy přihlédne i bez návrhuPoskytnutí peněžních prostředků žalovanému bez existence platné Smlouvy je třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2991 odst. 2 o. z.: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 první věta o. z.: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“V daném případě se žalovanému dostalo plnění v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinen poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uhradil žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy celkem částku 23 729 Kč, soud žalobkyni nepřiznal ani právo na vrácení bezdůvodného obohacení, neboť toto žalovaný v rámci plateb na neplatnou smlouvu přeplatil o 5 529 Kč. Soud tedy výrokem I. shora žalobu zamítl v plném rozsahu.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovanému, který byl v řízení plně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v souvislosti se soudním řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.