7 C 51/2026-19 — Okresní soud v Sokolově

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 5 440 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, a žalovaným. Původní věřitel poskytl žalovanému na základě Smlouvy celkem 5440 Kč v platbách dne , datum, částka 2 000 Kč, dne 20.07.2022 částku 500 Kč, dne 20.07.2022 částku 1 000 Kč, dne 21.07.2022 částku 540 Kč, dne 21.07.2022 částku 500 Kč, dne 21.07.2022 částku 900 Kč, a to převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, dne 19.12.2023.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Soud provedl důkaz Smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo , číslo, ze dne , datum, , Smluvními podmínkami, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.12.2023, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11.01.2024, a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:Dne , datum, byla mezi společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, ,se sídlem , adresa, , (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , číslo, , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky na jeho bankovní účet, a to v několika platbách, celkem ve výši 5 440 Kč a žalovaný se ji zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem 457,50% ročně ve lhůtě do 19.07.2024. Roční procentní sazba nákladů v době uzavření Smlouvy činila 4654,95 %. Žalovaný ke dni podání žaloby neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.12.2023 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni.Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (který do právního řádu ČR zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, spotřebitelský úvěr následně poskytne, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s výše uvedenými pravidly, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v přiměřené lhůtě.Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 440 Kč. Žalobkyně má právo na vrácení pouze jistiny poskytnutého úvěru, Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně, resp. její předchůdkyně nesplnila povinnost uloženou jí v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu nedoložila, zda zjišťovala faktickou výši příjmů a výdajů žalovaného.Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 5 440 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho bankovní účet částku ve celkem výši 5 440 Kč, žalovaný žalobkyni neuhradil před podáním žaloby nic. Celou částku 5 440 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena.Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl poprvé vyzván k plnění prokazatelně v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11.01.2024, písemnost byla žalovanému odeslána téhož dne, následujícího 3. pracovního dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 15.01.2024 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 16.01.2025 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než zákonné třídenní,O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 440 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.