8 C 207/2025-31 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 24.9.2025 domáhala zaplacení částky 31 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že dne 17. 3. 2025 uzavřela se žalovaným prostřednictvím elektronického systému svou Smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, , kdy před jejím uzavřením se měl žalovaný zaregistrovat na internetových stránkách žalobkyně, uvést identifikační údaje včetně čísla bankovního účtu a předložit elektronickou kopii občanského průkazu a výpisu z účtu. Na základě těchto podkladů žalobkyně tvrdí, že ověřila totožnost žalovaného a posoudila jeho úvěruschopnost postupem podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru měla být uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské sekce žalovaného v informačním systému žalobkyně. Žalobkyně dále uvádí, že téhož dne poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet, jehož majitelem měl být žalovaný. Ve smlouvě se žalovaný zavázal splatit úvěr nejpozději do 14. 4. 2025 a současně uhradit sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8190 Kč. Žalovaný pak nesplnil svou povinnost ani ohledně jistiny, ani ohledně poplatku, a od 15. 4. 2025 je tak v prodlení. V důsledku prodlení žalobkyně dále uplatňuje zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč ode dne následujícího po splatnosti a rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z téže částky za období do 24. 9. 2025, v úhrnu 3 260 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu prostřednictvím emailu, což považuje za platné doručení v souladu se smluvním ujednáním o elektronické komunikaci.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Právní zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast při soudním jednání a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Žalovaný se k prvnímu jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř.4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za prokázané, že žalobkyně jakožto právnická osoba poskytující úvěry a žalovaný, jakožto fyzická osoba (spotřebitel), dne , datum, sjednaly v elektronické podobě smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, , kdy žalovaný svou vůli smlouvu uzavřít projevila poskytnutím kopie dokladu a výpisem svého bankovního účtu, kdy na základě úspěšné registrace byla žalovanému v informačním systému žalobkyně založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému, přičemž žalovaný následně prostřednictvím své klientské sekce požádal o poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě o úvěru (viz úvěrová smlouva, kopie OP žalovaného, výpis z účtu žalovaného). Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost z výpisu účtu doloženého žalovanýma z dotazem do databáze EUCB. Žalovaný měl opakované zamítnuté žádosti o půjčku (celkem 18) a současně více opožděně splacených úvěrů s výraznou sumou prodlení (80 286,90 Kč) Navíc čerpal již 6 půjček s historií nejvýše 10 dní prodlení (viz výpis z EUCB). Na základě předmětné smlouvy byl žalované poskytnut bezhotovostně na jeho účet úvěr ve výši 20000 Kč (viz výpisu z účtu , Jméno žalobkyně, .), přičemž žalovaný se jej zavázal vrátit do 28 dnů od uzavření smlouvy spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8190 Kč při RPSN 257% (viz úvěrová smlouva). Žalovaný na předmětný úvěr ničeho neuhradila. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 3.9.2025 (viz předžalobní výzva).5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti.6. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně jako právnická osoba poskytující úvěry a žalovaný jako spotřebitel uzavřeli dne , datum, elektronickou formou smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, . Žalovaný projevil vůli smlouvu uzavřít předložením kopie svého dokladu totožnosti a výpisu z bankovního účtu. Po úspěšné registraci mu byla v systému žalobkyně zřízena klientská sekce a přiděleny přístupové údaje, prostřednictvím níž následně požádal o poskytnutí úvěru za sjednaných podmínek. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě výpisu z jeho účtu a dotazu do databáze EUCB, z něhož vyplynulo, že žalovaný měl 18 opakovaně zamítnutých žádostí o půjčku, dále více opožděně splacených úvěrů s celkovou sumou prodlení 80 286,90 Kč, a současně již čerpal 6 půjček s historií prodlení až 10 dnů. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč, a to převodem na jeho účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 28 dnů od uzavření smlouvy spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8 190 Kč, což odpovídalo RPSN 257 %. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil žádnou částku. Žalobkyně jej následně vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 3. 9. 2025.7. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaná jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení §1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřely smlouvu o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20000Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a souladu obsahu půjčky s dobrými mravy.8. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (poskytovateli úvěru), aby dlužníka – spotřebitele (náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně a aktivně sám nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry pak byly potvrzeny i nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18. V daném případě právní předchůdkyně vycházela jen z údajů poskytnutých žalovaným a z výpisu EUCB Jak plyne ze skutkových zjištění, žalovaný dle výpisu EUCB měl opakované zamítnuté žádosti o půjčku (celkem 18) a současně více opožděně splacených úvěrů s výraznou sumou prodlení (80 286,90 Kč).pdf). Navíc čerpal již 6 půjček s historií nejvýše 10 dní prodlení, což dle soudu jednoznačně svědčí o rizikovém chování a absenci stabilní úvěruschopnosti. Takový profil klienta jednoznačně signalizoval věřiteli zjevné úvěrové riziko, pro které neměl být nový úvěr poskytnut. Lze tedy uzavřít, před poskytnutím spotřebitelského úvěru žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o úvěru dle §87 ZSÚ.9. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z.,s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu (srovnej např. rozhodnutí sp.zn. 20 Cdo 1387/2016, 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018), kdy sjednaná odměna za půjčku činila více než třetinu jistiny, RPSN pak činilo 257%, přičemž za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. V daném případě dle údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) činilo RPSN v rozhodném období 8,41%, RPSN ve smlouvě tak je cca 30krát větší. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle ustanovení § 588 o. z. neplatné, kdy ujednání o úrocích a dalších poplatcích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání.10. Pokud soud učinil závěr o neplatnosti spotřebitelském úvěru,