7 C 269/2021-20 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalované zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovanou dne 10. 9. 2019 Smlouvu o úvěru [číslo] (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalované finanční hotovost ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit částku v celkové výši 29 926 Kč s příslušenstvím, a to jednorázově nejpozději do [datum]. Žalobce dále tvrdil, že žalovaná sjednanou částku řádně a včas neuhradila s tím, že od žalované neeviduje žádnou platbu. Za této situace se tedy žalobce domáhá po žalované úhrady částky v celkové výši 35 250 Kč, která se skládá z nesplacené jistiny ve výši 25 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 4 926 Kč, poplatku za odeslání upomínek v celkové výši 100 Kč (2 x 50 Kč), smluvní pokuty ve výši 10 825 Kč (ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky, tj. od [datum] do [datum]) a rovněž zákonného úroku z prodlení, který kapitalizoval na částku 2 808,22 Kč (ve výši 10 % ročně z jistiny ve výši 25 000 Kč od [datum] do [datum]). Žalobce doplnil, že na základě žádosti o půjčku zahájil schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, bankoví registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací), resp. prověřování bonity, což považuje za kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná pak odsouhlasila Všeobecné obchodní podmínky a byla seznámena i s obsahem smlouvy. Z těchto dokumentů tedy získala potřebné informace tak, aby si mohla nabízený úvěr posoudit z hlediska své potřeby a finančních možností. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále též jen„ Smlouva I.“) za prokázané, že na základě této Smlouvy společnost [právnická osoba] poskytla žalované spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši 6 900 Kč s tím, že žalovaná se jej zavázala vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 1 587 Kč, a to jednorázově do [datum]. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále též jen„ Smlouva II.“) má soud za prokázané, že na základě této Smlouvy došlo ke změně podmínek Smlouvy I., když společnost [právnická osoba] nově poskytla žalované spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši 25 000 Kč s tím, že žalovaná se jej zavázal vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 4 926 Kč, a to jednorázově do [datum]. Ze Smlouvy II. soud zjistil, že pro případ porušení smluvních povinností se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně a rovněž zákonný úrok z prodlení a dále poplatek za každou odeslanou upomínku ve výši 50 Kč (nejvýše 3 zpoplatněné upomínky). Nárok na sjednaný úrok a rovněž i na poplatek za upomínky v případě prodlení klienta vyplývá zároveň i z čl. 3 Obchodních podmínek [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově. Skutečnost, že žalovaná úvěr fakticky čerpala, resp. že ji byl poskytnut, vyplývá z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce (dne [datum] – 6 900 Kč, dne [datum] - 16 000 Kč a dne [datum] – 2 100 Kč). Z Dohody o postoupení pohledávek ze dne [datum] (a příslušné přílohy) vyplynulo, že společnost [právnická osoba] tuto pohledávku za žalovanou postoupila na žalobce. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ pak soud zjistil, že tato skutečnost byla žalované dne [datum] oznamována. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalované fakticky odeslána, se podává z Poštovního podacího archu ze dne [datum]. K úhradě dlužné částky byla žalovaná opakovaně vyzývána, což vyplývá z listiny označené jako„ Upomínka“ ze dne [datum] a [datum] a„ Opakovaná výzva k úhradě“ ze dne [datum]. Z listiny označené jako„ Výzva před podáním žaloby“ soud zjistil, že žalobce žalovanou dne [datum] znovu vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum] s tím, že pro případ nečinnosti byla žalovaná upozorněna, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalované fakticky odeslána, se podává z Poštovního podacího archu ze dne [datum]. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalované konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel. 4. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 7. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Předně soud uvádí, že předmětná Smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). 10. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. 11. V dané věci právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel pouze z informací dostupných v externích databázích (insolvenční rejstřík, bankoví registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací). Zároveň se domníval, že bylo na žalované, aby si sama posoudila, zda daný úvěr odpovídá jejím finančním možnostem. Z tvrzení žalobce je zřejmé, že jeho právní předchůdce blíže nezjišťoval ani neověřoval příjmy ani výdaje žalované. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích. Za této situace, kdy právní předchůdce žalobce vyšel pouze z informací získaných z externích zdrojů a informace o poměrech dlužníka (žalované) od ni nežádal a následně si je neověřil, resp. nepožadoval jejich doložení, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018