7 C 13/2022-21 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalované zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou uzavřel se [právnická osoba] [anonymizováno], jež uzavřela se společností [právnická osoba] Smlouvu o postoupení dluhu, je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho původní právní předchůdce uzavřel se žalovanou dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky vč. úroku ve výši 36 % ročně nejpozději do [datum]. Žalobce doplnil, že úvěr byl žalované poskytnut bezhotovostně na žalovanou sdělený účet dne [datum]. Žalobce doplnil, že Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaná vyplnila žádost o úvěr na webových stránkách [webová adresa], kde následně žalovaná odsouhlasila obsah Smlouvy odesláním vygenerovaného SMS kódu. Žalobce dále uvedl, že žalovaná ani přes výzvu na předmětnou pohledávku neuhradila ničeho, a proto se po ní domáhá úhrady poskytnuté jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč, a dále smluvního úroku ve výši 36 % z poskytnuté částky ode dne [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru žalobce uvedl, že tuto jeho právní předchůdce řádně posoudil na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalované, z nichž zjistil, že výše jejího čistého měsíčního příjmu, při zohlednění životního minima a jejích měsíčních závazků, je pro splácení úvěru dostačující. Rovněž pak žalovaná byla lustrována v interním systému poskytovatele úvěru, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a centrální evidenci exekucí. Žalobce podotkl, že žalovaná ve Smlouvě rovněž prohlásila, že s jejím obsahem souhlasí. Taktéž byla žalovaná povinna vyplnit pravdivě veškeré výdaje. Pokud žalovaná nebyla úvěruschopná, pak neuvedla při kontraktačním procesu pravdivé informace. Na základě shora uvedených informací nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti, a proto bylo žádosti žalované o poskytnutí úvěru vyhověno. Žalobce uzavřel, že pokud by soud dospěl k závěru, že jeho právní předchůdce řádně neposoudil schopnost žalované úvěr splácet, tak podotýká, že v době, kdy byl žalované úvěr poskytnut, se na úkor původního věřitele bez spravedlivého důvodu obohatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 6. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Předně soud uvádí, že předmětná Smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne [datum] ve věci C [číslo], který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). 9. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. 10. V dané věci právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel dle tvrzení žalobce z informací sdělených žalovanou a dále z informací dostupných v interních a externích databázích (v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a centrální evidenci exekucí). Žalobce v žalobě a ani v podání ze dne [datum] neoznačil k prokázání tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru žádné důkazy. Na výzvu soudu, z jakých konkrétních majetkových poměrů žalované vycházel, nereagoval. Je zřejmé, že právní předchůdce žalobce blíže nezjišťoval a zejm. neověřoval příjmy ani výdaje žalované. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor [jméno] [příjmení], Wolters Kluwer: [obec a číslo], komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích. Za této situace, kdy právní předchůdce žalobce vyšel pouze z nekonkretizovaných informací od žalované a dále z informací získaných z externích zdrojů a informace o poměrech dlužníka (žalované) od ní nežádal a následně si je neověřil, resp. nepožadoval jejich doložení, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalované, neboť toto posouzení proběhlo pouze formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak ta skutečnost, že předmětná Smlouva odporuje ust. § 580 odst. 1 o. z., a proto je neplatná. 11. Pro úplnost soud dodává, že žalobce navíc k prokázání svých tvrzení ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalované nepředložil žádný důkaz. K jednání, při kterém soud v dané věci rozhodl, se žalobce ani jeho zástupce nedostavili. Za této situace soud neměl povinnost žalobce poučit o neunesení důkazního břemene, neboť § 118a odst. 3 o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání s tím, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. [příjmení] komentáře, Občanský soudní řád I., autoři [příjmení], [příjmení] a kol., C. H. Beck, 1. vydání 2009, str. 831 – 832; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 a usnesení ze dne 14. 1. 2009 sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). 12. Ve skutkové rovině má soud dané věci za prokázané, že společnost [právnická osoba] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které byly dne [datum] převedeny na jí uvedený účet č. [bankovní účet] s tím, že žalovaná na tuto pohledávku nezaplatila žádnou splátku. 13. Za