7 C 192/2022-23 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce se svou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě návrhu na uzavření Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 5 990 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 38,75 % ročně a žalovaný se jej zavázal splácet formou 18 pravidelných měsíčních splátek ve výši 444 Kč vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem [datum]. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný porušil smluvní podmínky, proto žalobce dopisem ze dne [datum] od úvěrové smlouvy odstoupil. Dopnil, že žalovaný na předmětnou pohledávku zaplatil částku v celkové výši 6 123 Kč, a to dne [datum], [datum], [datum] a [datum] splátky po 444 Kč, a dále dne [datum] částku 1 971 Kč, dne [datum] částku 1 044 Kč a dne [datum] částku 1 332 Kč. Ze zaplacené částky žalobce zužitkoval částku ve výši 3 191,99 Kč na jistinu, částku ve výši 1 636,53 na úhradu smluvního úroku, částku 1 200 Kč na zaplacení nákladů spojených s vymáháním splatného závazku a částku 94,48 Kč na smluvní pokutu. Za této situace se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 2 963,65 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 2 798,01 Kč a úroků z úvěrů do zesplatnění ve výši 165,64 Kč. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobce uvedl, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, které uvedl ve formuláři žádosti o úvěr, a dále z veřejně dostupných rejstříků, když provedl lustraci v registru [příjmení], [anonymizováno 6 slov] a katastru nemovitostí, a dále vycházel z interních záznamů. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán u zaměstnavatele [jméno] [celé jméno žalovaného], kde pobírá mzdu ve výši 15 000 Kč čistého měsíčně, celkový příjem domácnosti činí 40 000 Kč a jeho celkové náklady jsou 2 000 Kč. Dále sdělil, že žije s družkou u rodičů s tím, že nemá žádnou vyživovací povinnost. 2. Žalovaný potvrdil, že danou Smlouvu uzavřel a úvěr čerpal. Rovněž nezpochybňoval ani tu skutečnost, že na danou pohledávku zaplatil částku v celkové výši 6 123 Kč. Bránil se však tím, že mu přestaly chodit složenky, a proto se domníval, že je předmětná pohledávka již uhrazena. Žalovaný uvedl, že byl žalobcem dotazován na svůj příjem, avšak žádné doklady prokazující jeho příjmy či výdaje po něm žalobce nežádal a nic nedokládal. Popřel, že by žalobci sdělil příjem domácnosti ve výši 40 000 Kč. 3. Po provedeném dokazování má soud ze Žádosti / Smlouvy o klasickém úvěru [číslo] (dále též jen„ Smlouva“) za prokázané, že žalovaný dne [datum] požádal o poskytnutí úvěru na financování zboží – drobného černého elektro ve výši 5 990 Kč. Ze Smlouvy se zároveň podává, že úvěr se žalovaný zavázal splácet 18ti splátkami ve výši 444 Kč měsíčně. Splátky byly splatné vždy 17. den v měsíci, a to počínaje dnem [datum]. Z této listiny soud dále zjistil, že účastníci sjednali úročení úvěru sazbou ve výši 38,75 % ročně. Ze shora uvedené Smlouvy, a to z čl. VII. má soud dále za prokázané, že žalovaný uvedl, že žije s družkou u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost k dětem. Žalovaný rovněž vyplnil, že je zaměstnán u [jméno] [celé jméno žalovaného] jako pracovník ve službách a prodeji, kde dosahuje příjem ve výši 15 000 Kč čistého měsíčně. Celkový příjem domácnosti činí 40 000 Kč a celkové náklady domácnosti 2 000 Kč. Závazek žalovaného splácet úvěr řádně a včas, vč. nákladů na něj, formou pravidelných měsíčních splátek, vyplývá z [anonymizováno] podmínek pro klasické úvěry (čl. III. bod 3.1.). Náklady na úvěr mj. tvoří úroky z úvěru a úroky z prodlení, což soud zjistil z čl. IV. bod 4.2. Produktových podmínek pro klasické úvěry. Oprávnění žalobce od smlouvy odstoupit v důsledku podstatného porušení smluvních povinností, vyplývá z čl. 2. písm. b) Všeobecných obchodních podmínek pro poskytování bankovních produktů a služeb. Čerpání a splácení úvěru vyplývá z Výpisu z úvěrového účtu. Z listiny označené jako“ Poslední možnost mimosoudního vyrovnání” soud zjistil, že dne [datum] žalobce žalovaného vyzval k úhradě částky ve výši 499 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení upomínky s tím, že pro případ nezaplacení dluhu byl žalovaný upozorněn na možnost odstoupení od smlouvy. Skutečnost, že dne [datum] žalobce od Smlouvy v důsledku prodlení se splácením odstoupil, soud zjistil z listiny označené jako“ Odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo] Z této listiny se dále podává, že žalobce žalovaného rovněž vyzval k úhradě dlužné částky. Z listiny označené jako„ Výzva k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu [číslo]“ soud zjistil, že žalobce žalovaného dne [datum] opětovně vyzval k úhradě dlužné částky s tím, že pro případ nečinnosti byl žalovaný upozorněn, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. 4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech 5. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 7. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Předně soud uvádí, že předmětná Smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne [datum] ve věci [anonymizováno] [číslo], který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). 10. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. 11. V dané věci žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel z informací požadovaných a získaných od žalovaného a dále z informací dostupných ve veřejně přístupných rejstřících a v interních zdrojích. Z tvrzení žalobce je zřejmé, že se spolehl na pravdivost informací sdělených žalovaným s tím, že jeho příjmy ani výdaje blíže neověřoval, resp. nepožadoval od žalovaného jejich doložení. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor [jméno] [příjmení], Wolters Kluwer: [obec a číslo], komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích. V dané věci žalobce neprokázal, že by informace o poměrech dlužníka (žalovaného) ověřil, resp. požadoval jejich doložení, a proto soud dospěl k závěru, že žalobce při posouzení schopnosti ž