7 C 28/2021 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce se svou žalobou domáhá přezkumu oprávněnosti výpovědi z nájmu nebytových prostor. Žalobu odůvodnil tím, že se žalovaným uzavřel dne [datum] Smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání, na jejímž základě mu měl žalovaný poskytnout pět garáží bez č. p. nacházejících se pozemku parc. [číslo] v k. ú. [příjmení] [jméno] a rovněž dodávat elektřinu přímým vedením z výrobny elektřiny (dále též jen„ Smlouva I.“ nebo„ Smlouva“). Následně účastníci uzavřeli dne [datum] další Smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání, na základě které se žalovaný zavázal žalobci poskytnout další garáž (druhá zleva o výměře [výměra]) a v 1. nadzemním podlaží celý nebytový prostor o výměře [výměra] (místnosti [číslo] až [anonymizováno]) v budově bez č. p., jež se součástí pozemku parc. [číslo] v k. ú. [příjmení] [jméno]. Začátek doby nájmu pak byl posunut na základě [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] (dále též jen„ Smlouva II.“). Žalobce dále tvrdil, že Smlouva I. byla oběma účastníky od počátku plněna, avšak v důsledku sporů souvisejících se Smlouvou II. žalovaný přistoupil k ukončení obou smluv, když dne [datum] učinil výpověď. Na základě výzvy žalobce, jež žádal žalovaného, aby upustil od porušování Smlouvy II. a začal poskytovat žalobci potřebnou součinnost, žalovaný dne [datum] zpochybnil platnost obou Smluv, a to v části obsahující závazek dodávat elektřinu, a dále sdělil, že pro případ, že by se nejednalo o počáteční absolutní neplatnost Smluv, od Smluv odstupuje, příp. vypovídá dle § 50 energetického zákona v tříměsíční výpovědní lhůtě. Žalobce poukázal na skutečnost, že v článku 3.2 Smlouvy I. účastníci vyloučili možnost podat výpověď v prvních čtyřech letech od uzavření Smlouvy I. Na shora uvedené podání žalobce žalovaný reagoval podáním ze dne [datum], kdy vznesl námitky, na které žalovaný nereagoval. Až dne [datum] žalovaný učinil další výpověď Smlouvy I. Žalobce uvedl, že dne [datum] obdržel do datové schránky výpověď celé Smlouvy I., kterou žalovaný učinil na základě poruchy rozvaděče, jež nastala v ranních hodinách dne [datum], a to s odkazem na ust. § 2312 o. z. s tříměsíční výpovědní lhůtou. Proti této výpovědi žalobce podal dne [datum] námitky. Žalobce podotkl, že podle č.l. 1 Smlouvy I. v případě výpovědi bez uvedení důvodu činí výpovědní doba 6 měsíců s tím, že první 4 roky od uzavření nebyl žalovaný oprávněn takovou výpověď učinit. Toto omezení pak dle žalobce neplatí v případě odůvodněné výpovědi. Zdůraznil, že ustanovení smlouvy má přednost před dispozitivním ustanovením zákona. Smluvním ujednáním pak byla vyloučena aplikace ust. § 2312 o. z., tedy výpověď z vážného důvodu, který není ve smlouvě výslovně uvedený. Pokud žalovaný zamýšlel ukončit vztah z důvodu, že žalobce nechrání předmět nájmu před poškozením a zničením, pokud by strany tento postup nevyloučily, měl postupovat dle ust. § 2228 o. z. a žalobce vyzvat v přiměřené lhůtě k nápravě. To žalovaný neučinil, a proto lze jeho jednání považovat za jednání v rozporu s dobrými mravy. Žalobce uvedl, že žalovaný mohl Smlouvu I. vypovědět pouze z důvodů taxativně uvedených v čl. 10 1. Smlouvy I., a to v případě prodlení nájemce (žalobce) s úhradou nájemného delší než 30 dnů; užívání předmětu nájmu pro jiný než sjednaný účel (provoz datacentra); předání předmětu nájmu do podnájmu v rozporu se Smlouvou I. a z důvodu insolvenčního řízení na straně nájemce. Žalobce zdůraznil, že k naplnění ani jednoho ze sjednaných důvodů nedošlo. Výpovědní důvody, na nichž se strany shodly, je nutné považovat za výlučné, neboť strany omezily možnost předčasného ukončení smlouvy toliko na okolnosti uvedené ve Smlouvě. Žalovaný neměl právo Smlouvu vypovědět bez uvedení důvodu, resp. nemohl tak učinit před [datum] a příčiny výpovědi naplněny nebyly. Žalobce tvrdil, že jednání o spolupráci probíhala od začátku roku 2019 a vyvrcholila v průběhu března 2019. Původně měl řadu nákladů souvisejících s vybudováním datacentra nést žalovaný, avšak nakonec bylo dohodnuto, že tyto náklady ponese zcela žalobce s tím, že po minimální dobu čtyř let bude smlouva ze strany žalovaného nevypověditelná. Žalobce tvrdil, že za žalovaného jednal pan [příjmení], který mu dne [datum] zaslal návrh základních bodů spolupráce. V tu dobu se vycházelo z toho, že náklady na vybudování elektrické přípojky a související infrastruktury ponese žalovaný. Na tento návrh žalobce reagoval požadavkem minimální šestiměsíční výpovědní doby. Dne [datum] pak žalovaný žalobci sdělil, že z důvodu vysokých nákladů (více než milion korun oproti předpokládaným dvě stě tisícům korunám) není tyto náklady ochoten nést. Následně dne [datum] právní zástupce žalovaného zaslal žalobci další návrh smlouvy, dle něhož by žalobce nesl 50 % nákladů pro případ ukončení smlouvy dříve než po třech letech. V tomto návrhu doposud nebyla zakotvena nevypověditelnost ze strany žalovaného. Na základě dalších jednání, kdy bylo dohodnuto, že náklady bude hradit zcela nájemce, a to výměnou za nevypověditelnost smlouvy po určitou dobu, zaslal právní zástupce žalovaného žalobci dne [datum] návrh smlouvy, v níž byla stanovena nevypověditelnost smlouvy ze strany žalovaného po určitou dobu (čl. 3 Smlouvy I.). Žalobce zdůraznil, že požadavek na minimální dobu spolupráce souvisel rovněž s dotací poskytnutou žalobci, jejíž podmínkou bylo, aby projekt fungoval alespoň tři roky, a proto byla jeho záměrem nemožnost vypověditelnosti po určitou dobu, neboť by mu jinak hrozilo vrácení dotace. Žalobce uzavřel, že smlouva od samého počátku stanovila možnost jejího předčasného ukončení ze strany žalovaného pouze pro výslovně stanovené případy pochybení na straně žalobce s tím, že možnost výpovědi z důvodu technické poruchy na straně provozu žalobce mezi nimi uvedena není. Ve vztahu k události, jež se odehrála na rozvaděči dne [datum], žalobce doplnil, že nedošlo k žádnému porušení bezpečnostních ani protipožárních předpisů či technických norem. Odmítl tvrzení žalovaného o tom, že by ze strany žalobce mělo dojít k zásahu do nastavení rozvaděče. Podotkl, že nastavení rozvaděče bylo po celou dobu od uvedení datacentra do provozu a provedení všech relevantních zkoušek stejné a v souladu s technickou dokumentací a technickými normami. Žalobce uzavřel, že porucha na jeho straně nezpůsobila a ani nemohla způsobit následky, pro něž se žalovaný rozhodl Smlouvu I. předčasně ukončit. Žalobce popíral, že by s nastavením rozvaděče jakkoli manipuloval, do jeho nastavení nikdy nezasahoval. Na stanovisku, že z jeho strany nedošlo k žádnému porušení jeho povinností a že porucha rozvaděče nepředstavuje žádné porušení jeho povinností, žalobce setrval po celou dobu řízení. Rovněž konstantně popíral, že by zkrat kabelu k přívodu rozvaděče měl jakoukoli příčinnou souvislost s nastavením rozvaděče. Žalobce taktéž tvrdil, že nastavení a zapojení rozvaděče coby stavebník prováděl žalovaný s tím, že po uvedení datacentra do provozu do rozvaděče žalovaný dvakrát zasahoval, a proto se nedá vyloučit, že jakákoli manipulace s rozvaděčem mohla být realizovaná právě žalovaným. Rovněž pan [příjmení] byl na místě události před příjezdem policie. V této souvislosti žalobce poukázal na rozpor jeho výpovědi s listinnými důkazy, kdy uvedl, že na místě události před příjezdem policie nebyl a fotografie havárie pořídil až za přítomnosti policie. Podotkl, že z digitální stopy fotografií je zřejmé, že tyto byly pořízeny mezi [anonymizováno] a [údaj o čase] hod., avšak policie byla zavolána až v [údaj o čase] hod. a na místo se dostavila až ve [údaj o čase] hod. Za situace, kdy byl pan [příjmení] na místě hodinu před příjezdem policie, mohl s nastavením rozvaděče volně manipulovat. Žalobce se rovněž domnívá, že k pohnutí s nastavením jističe mohlo dojít i v rámci mechanických jevů či tepelných změn při daném zkratu. Žalobce připomněl, že původní správné nastavení rozvaděče potvrzuje i panem [příjmení] pořízená fotografie před uvedením datatcentra do provozu. Zároveň zdůraznil, že samotné nastavení rozvaděče, jež se nachází až za místem zkratu, nemůže hrát žádnou roli. Žalobce se rovněž bránil i tím, že žalovaný byl stavebníkem zodpovědným za proces stavby datacentra. Zdůraznil, že realizace celé kabelové trasy a zapojení byla v kompetenci dvou odborných firem, a to žalovaného a [právnická osoba] s. r. o., z čehož dovozuje, že případná chyba v nastavení rozvaděče vznikla pochybením obou těchto společností. Žalobce dále podotkl, že pravou motivací žalovaného k ukončení spolupráce není předmětná technická porucha, avšak širší rámec sporu účastníků (neochota žalovaného plnit uzavřené smlouvy a nezájem dohodnout se na jakémkoli kompromisu). K tvrzení žalovaného ohledně překračování sjednaného množství elektřiny žalobce uvedl, že na straně dodávky není zohledňován podíl ztrát při vedení elektřiny s tím, že elektřina na straně odběru zcela odpovídala sjednanému množství. Není pravdou, že by zařízením žalobce procházela elektřina o příkonu cca 289 kW. Žalobce rovněž poukázal na skutečnost, že za situace, kdy žalovaný tvrdí,