7 C 46/2022-24 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalované zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je právním nástupcem [právnická osoba] [anonymizováno], která je na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne [datum] Smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalované úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč, který byla oprávněna čerpat prostřednictvím kreditní karty. Úročení úvěru bylo sjednáno sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet minimální měsíční splátkou. Žalovaná však svou povinnost porušila, když úvěr řádně a včas nesplatila. Dopisem ze dne [datum] byl proto úvěr zesplatněn. Žalobce se po žalované domáhá zaplacení nesplacené jistiny ve výši 19 915,81 Kč, poplatků za pojištění kreditní karty v celkové výši 730,72 Kč (účtované dne [datum], [datum], [datum] a [datum]), smluvního úroku, který kapitalizoval na částku ve výši 1 725,57 Kč (ve výši 23,99 % ročně z dlužné jistiny, naúčtovaného dne [datum], [datum], [datum] a [datum]). Žalobce doplnil, že jeho původní právní předchůdce před poskytnutím úvěru žalované řádně posoudil její schopnost daný úvěr splácet, když vycházel z informací poskytnutých žalovanou a rovněž z informací v interních a externích databázích (bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MV ČR). Žalobce vycházel z příjmu žalované ze zaměstnání ve výši 18 000 Kč, a dále z toho, že v době podání žádosti o předmětný úvěr neměla žádné závazky. Příjem žalované byl porovnáván s výdaji odhadnutými na základě historických dat Českého statistického úřadu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování má soud z Návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] za prokázané, že na základě této Smlouvy společnost [právnická osoba] poskytla žalované úvěrový limit spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč, a to se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně a za měsíční poplatek za správu karty ve výši 50 Kč. Ze shora uvedené Smlouvy soud zároveň zjistil, že žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet ve výši uvedené ve Splátkovém kalendáři (čl. 3 Smlouvy). Ze shora uvedeného návrhu soud dále zjistil, že žalovaná je svobodná, žije v nájmu a je zaměstnaná u společnosti [právnická osoba], kde dosahuje čistý příjem ve výši 18 000 Kč měsíčně. Její nezbytné měsíční výdaje činí částku ve výši 2 000 Kč. Jiný úvěr nemá. Při uzavření Smlouvy žalovaná předložila občanský průkaz, což vyplývá z části Smlouvy označené jako„ Ověřené doklady“ s tím, že jiné dokumenty zde zaznamenány nejsou. Ze Souhrnného výpisu z účtu Kreditní karty vyplynulo, že žalovaná v období [datum] – [datum] vyčerpala částku v celkové výši 28 269,50 Kč a zaplatila celkově částku ve výši 11 047,22 Kč. Z čl. 5 2. Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby se podává, že poplatek za správu karty [anonymizováno] představuje měsíčně částku ve výši 50 Kč. Z listiny označené jako„ Okamžitá splatnost kreditní karty“ soud zjistil, že předmětný úvěr byl z důvodu řádného a včasného nezaplacení ke dni [datum] zesplatněn. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 ze dne [datum] a č. 2018 [číslo] ze dne [datum] a příslušné přílohy (seznamu postoupených pohledávek) dále vyplynulo, že společnost [právnická osoba] tuto pohledávku za žalovanou postoupila na [právnická osoba] a. s . Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek vč. potvrzení o úplatě se podává, že danou pohledávku následně [právnická osoba] a. s . postoupila na žalobce. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ pak soud zjistil, že tato skutečnost byla žalované dne [datum] a [datum] oznamována. Skutečnost, že shora uvedené listiny byly žalované fakticky odeslány (na adresy: [adresa], [obec]), se podává ze Seznamu odeslaných oznámení ze dne [datum] a ze seznamu podaných zásilek ze dne [datum]. Z listiny označené jako„ Předžalobní výzva k úhradě“ soud zjistil, že žalobce žalovanou dne [datum] opětovně vyzval k neprodlené úhradě dlužné částky s tím, že pro případ nečinnosti byla žalovaná upozorněna, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalované fakticky odeslána, se podává ze Seznamu odeslaných výzev ze dne [datum]. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalované konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel. 4. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 7. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Předně soud uvádí, že předmětná Smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). 10. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. 11. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích. 12. V dané věci původní právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel jednak z informací dostupných v interních a externích databází a dále z informací sdělených samotnou žalovanou. Z tvrzení žalobce je zřejmé, že jeho původní právní předchůdce sice zjišťoval příjmy a výdaje žalované, avšak blíže je neověřoval. Z Návrhu na uzavření Smlouvy má soud za prokázané, že žalovaná společnosti [právnická osoba] sdělila její příjmy (avšak nepředložila výplatní pásky ani pracovní smlouvu) s tím, že ve vztahu k výdajům pouze uvedla, že bydlí v nájmu a měsíční výdaje uvedla ve výši 2 000 Kč Tyto skutečnosti však rovněž právnímu předchůdci nijak nedoložila