1 C 241/2023-39 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhl uložit žalovanému povinnost zaplatit mu částku 51 335 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že nabyl předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 od původního věřitele společnosti [právnická osoba], a to s účinností ke dni 16. 12. 2022. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdce uzavřel se žalovaným dne 18. 12. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Právní předchůdce žalobkyně posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty. Právní předchůdce žalobkyně ověřil majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a z výplatních pásek za období měsíců října a listopadu 2019. Z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku si ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení, žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako asistent svářeče u [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] a jeho měsíční příjem činí 13 445 Kč. Tento příjem byl ověřen na základě výplatních pásek a pracovní smlouvy. Další čisté příjmy domácnosti žalovaného dle tvrzení žalobkyně činily 43 000 Kč, jedná se například o příjmy z podnikání jako je vedlejší činnost k hlavnímu příjmu, brigády a tak podobně. Tyto příjmy byly ověřeny na základě sdělení žalovaného. Na základě Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč v hotovosti v den uzavření Smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 63 495 Kč v souvislosti s poskytnutým úvěrem. Částka 63 495 Kč představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 31 670 Kč s úrokovou sazbou ve výši 25,14 % ročně, částku za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 29 116 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného, pokud bylo sjednaného, se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 6 357 Kč Poslední splátka byla stanovena na 18. 9. 2021. Ke dni 18. 9. 2021 činila dlužná jistina částku 33 638,14 Kč a dlužný poplatek částku 17 696,86 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 82 160 Kč. Žalobkyně požaduje zaplatit dlužnou jistinu ve výši 33 638,14 Kč, dlužný poplatek ve výši 17 696,86 Kč, kapitalizované úroky ve výši 10 617,77 Kč představující úrok ve výši 25,14% ročně z dlužné jistiny ve výši 33 638,14 Kč od 19. 9. 2021 do 14.12.2022, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 359,61 Kč představující zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z dlužné jistiny 33 638,14 Kč od 18.10.2021 do 14.12.2022, úroky ve výši 25,14 % ročně z dlužné jistiny od 15.12.2022 do zaplacení, úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z jistiny ve výši 33 638, 14 Kč od 15.12.2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 18. 12. 2019 bylo zjištěno, že se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 60 786 Kč představující úrok ve výši 31 670 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru a garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky Providentu v případě úmrtí zákazníka ve výši 29 116 Kč s tím, že úroková sazba činila 44,1 % a byla sjednána jako pevná po celou dobu trvání smlouvy, a dále pojistné ve výši 2 709 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 133 495 Kč se zavázal žalovaný uhradit formou 21 měsíčních splátek po 6 357 Kč, poslední splátka činila 6 355 Kč. Ze Smlouvy je zřejmé, že částka 70 000 Kč byla vyplacena žalovanému v hotovosti. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr - vyplynulo, že žalovaný uvedl, že pracuje jako asistent svářeče s průměrným měsíčním příjmem 13 445 Kč čistého. Dále uvedl jako další čisté příjmy domácnosti částku 43 000 Kč s tím, že se jedná o dva příjmy žadatele. Jako běžné měsíční výdaje byly uvedeny externí splátky 2 400 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele 3 000 Kč. Tvrzené údaje byly dle zákaznické karty doloženy pracovní smlouvou, dvěma výplatními páskami za období měsíců října a listopadu 2019. Výdaje žalovaného ověřoval právní předchůdce žalobkyně ze smlouvy o nájmu bytu, z níž bylo zjištěno, že žalovaný je společným nájemce bytu podle smlouvy o nájmu z 15. 10. 2019 společně s [jméno] [celé jméno žalovaného] a [příjmení] [celé jméno žalovaného], nájemné činí 7 000 Kč měsíčně a zálohy za služby spojené s užíváním bytu dosahují částky 2 000 Kč měsíčně. 4. Při jednání soud poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. a vyzval ji, aby ve lhůtě 14 dnů označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o čistém příjmu domácnosti žalovaného ve výši 56 445 Kč a doplnil tvrzení, zda tento příjem ověřovala a jak, a pokud ano, aby k tomuto tvrzení označila a předložila důkazy v téže lhůtě. Byla poučena zároveň o následcích nevyhovění výzvě. Žalobkyně zopakovala, že její právní předchůdce ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a z výplatních pásek, konkrétně za období říjen a listopad 2019 a ověřil z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku, že žalovaný není v insolvenci. Čistý měsíční příjem žalovaného 13 445 Kč byl doložen výplatními páskami a další příjem 43 000 Kč, když se jedná například o příjmy z podnikání jako je vedlejší činnosti k hlavnímu příjmu, brigády a tak podobně, byl ověřen na základě sdělení žalovaného. Celkový měsíční příjem žalovaného tak činil 56 445 Kč. Běžné měsíční výdaje žalovaného byly: odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč, tyto výdaje byly ověřeny na základě sdělení žalovaného, externí splátky 2 400 Kč, tyto byly rovněž ověřeny na základě sdělení žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně tak vycházel z použitelného příjmu žalovaného 51 045 Kč, což byl dostatečný příjem žalovaného k úhradě měsíční splátky ve výši 6 357 Kč. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Žalobkyně dále poukázala na povinnost jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Žalobkyně dále uvedla, že nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného a odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 5 Co 231/2020-97, v němž soud dovodil, že stačí, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl jako věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný na zákaznické kartě. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 12. 2022 uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, je zřejmé, že pohledávka za žalovaným z předmětné Smlouvy byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze 16. 12. 2022 vyplynulo, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a odeslání oznámení bylo doloženo příslušným podacím lístkem. 6. V právní rovině dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný vystupoval při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou smlouvu vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobcova aktivní procesní legitimace je dána ustanovením § 1879 a násl. o. z. 7. Soud se proto zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedených smluv spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, neb